Je sobota 30.8.25 a my se chystáme ne na výlet, ale na oslavu narozenin. Není to tak dlouho a narozeniny měl Pavel, přítel naší dcery. V jeho rodině je zvykem, že se takový svátek musí oslavit. Je to vždycky moc hezké a hodně veselé, a tak jsme se po obědě vypravili do Dolánek. U nás bylo dopoledne zataženo, trochu pršelo i cestou, ovšem V Bohušovicích to vypadalo na průtrž mračen, pokračovalo to až k Dolánkám. Nebylo to tak hrozné a my jsme po třetí hodině zaparkovali před domem.
Venku bylo krásně, měli jsme ještě čas a tak jsme se vypravili s Petrem na malou procházku. O Dolánkách už jsem tu psala a koho by zaujaly, je možné je najít na internetu. Procházku jsme začali prohlídkou místního kostela. O této obci jsem tu už psala, na fotografiích tenkrát byly i kamenné náhrobky. Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyšli ke kostelu Svatého Jiljí, který je od r. 1964 Kulturní památkou a kamenné náhrobky nikde. Prohlédli jsme si okolí kostela, vedle za zdí v zahradě se nachází místní fara. Už jsme si prohlédli, co tam bylo, a tak jsme sešli po schodech dolů a zvolili jsme trasu k řece Ohři. Na cestu nám štěkal pejsek za plotem.
Prošli jsme ulící a na konci jsme narazili na jiný svatostánek. To jsme tu ještě neviděli, ocitli jsme se před Kaplí Panny Marie se studánkou, která je ovšem schovaná. Je tam jen takový kohoutek, ze kterého vytéka voda, podrobnosti lze najít na netu. Šli jsme dál a cestou jsme potkali místní omladinu. No, byli to dvě dívky a jeden kluk. Slušně pozdravili a my jsme se s nimi dali do řeči, lépe řečeno, já jsem se dala do řeči. Letos jdou do osmičky, tak jsme si chvíli povídali, vyprávěla jsem jim o svém mládí, řekla jsem jim, že se nemají čeho bát a se smíchem jsme se rozloučili a pokračovali lesem k Ohři.
Cestu jsme samozřejmě znali, nešli jsme tudy poprvé, chodili tu s námi i naši pejsci. Bylo mi zase smutno, ale cesta byla tak klouzavá, že jsem se radši soustředila na ni. Došli jsme na místo, kam jsme vždycky chodili a ejhle, bylo obsazené. Stálo tam auto a kolem pánové a kluk s pruty na ryby. Zřejmě ho učili chytat ryby. Pozdravili jsme a šli jsme chvíli podél vody směrem k vesnici. Prošli jsme lesem k cestě, kterou jsme přišli a vraceli jsme se k domu. Obloha nad námi byla plná mraků, ale jinak se to obešlo bez deště. Když jsme přišli, dostali jsme najíst a za chvíli se začala sjíždět celá rodina. Bylo jako vždy vřelé přivítání a zábava, jaká má na narozenínách být. Domů jsme přijeli večer, byla už tma.
Nejdříve jsem nechtěla nic psát, ale fotky mě přesvědčily. Přidala jsem k tomu ještě pár fotek, které jsem fotila včera dopoledne z balkonu. Přeji všem hezky prožitý podzim a pohodu a zdraví do konce tohoto roku, já doufám, že až přijde podzim, bude v lesích hezky a porostou houby.
