Potkali se v tanečních,
když hráli tango,
on byl Jen a ona Margot.
Když tanec skončil,
šli spolu ruku v ruce,
věděli oba, že si patří velice,
večer byl plný hvězd..
Jen a Margot byli tak šťastni,
patřil jim svět.
Chtěli spolu protančit ŽIVOT,
řekli si to přímo,
a to se taky stalo.
Měli v sobě lásku stálou.
Roky plynuly tanečními kroky.
To bylo bálů a protančených bot,
tango byl záchytný bod.
Dnes drží Jen Margot v náručí,
pláče a pláče, je jak sevřen,
silnou obručí. Co bude dál,
když zhasli, v tanečním sále?
Jen dobře ví, že ŽIVOT.
je takový, prostě takový.
Margot svůj tanec ŽIVOTA
dotančila.
