Naším častým cílem je Královská obora neboli Stromovka, kam to nemáme z domova daleko. Podle nálady si trasu různě zpestřujeme a kombinujeme. Zpravidla vyrážíme tramvají, nebo pěšky, ale nedávno otevřené blízké nádraží Praha-Bubny nás inspirovalo také k zapojení dopravy železniční.
Stačí dvě stanice do Dejvic. Od zdejšího nádraží procházíme mezi výstavnými bubenečskými vilami.
V této vile bylo nedávno otevřeno Muzeum literatury, které nahradilo bývalý Památník národního písemnictví na Strahově.
Mineme kostel sv. Gotharda a za chvíli již procházíme kamennou branou do Královské obory. To je oficiální název, ale běžně jí my Pražáci říkáme Stromovka. Vždyť nádherných stromů jsou tu stovky.
Je tu krásně ve všech ročních obdobích, ale zlatý podzim parku zvlášť sluší.
Stromy se barví různými odstíny žluté, okrové, oranžové i červené. Když zavane vítr, snáší se neslyšně k zemi listí, které nám pak šustí v barevném koberci pod nohama. Nelze odolat. Fotím a fotím.
Na jednom ze zdejších rybníčků můžeme na voru doručkovat na ostrůvek s nádherným cizokrajným jehličnanem, jehož vzdušné kořeny vypadají z dálky jako hlouček trpaslíčků.
Od rybníčků se přesouváme k Malé říčce, slepému rameni Vltavy. Na hladině se jí odráží nejen nebe, ale i barevné listí okolních vrb, topolů a olší.
Odtud je to již jen kousek k dalšímu vodnímu toku - plavebnímu kanálu Troja-Podbaba. Tady Stromovku opouštíme a přecházíme na Císařský ostrov.
Jeho velkou část zabírají objekty čistírny odpadních vod.
Střecha podzemní haly s větráky je upravena jako park.
Nabízejí se odtud neobvyklé pohledy na Troju a Dejvice.
Na ostrově ale najdete i výběhy koní a poníků, jezdecké haly i kynologického cvičiště.
Moderní lávka přes hlavní tok Vltavy do Troje nahradila v roce 2020 svoji předchůdkyni, zřícenou v roce 2017.
Na trojské straně řeky pokračujeme po stezce pro pěší a cyklisty.
Na nedalekém slalomovém kanálu téměř vždy trénují kanoisté.
Naše cesta zpravidla končí ve stanici Trojská, odkud se vydáváme tramvají nebo autobusem k domovu.
