Ještě, že tam byla i sestra, která bez problémů zvládla základní kardiologické vyšetření, které jsem potřeboval k potvrzení další platnosti svého řidičského oprávnění.
Jenže pan doktor musel na závěr zprávu sepsat sám. A na počítači. Docela mě tím pobavil. Neustále totiž psal a neustále tiskl. To trvalo více než půl hodiny, zatímco jsem seděl vedle jeho stolu a byl jak v Jiříkově vidění. Na závěr pan doktor prohrabal hromadu listin na stole, vybral ten správný papír, ostatní zmačkal a hodil do koše. S vítězoslavným pohledem pak orazítkoval tu jedinou správnou zprávu, podepsal ji a s viditelnou úlevou mi ji podal. Důležité je hlavně to, že mohu další dva roky řídit.
Přiznám se, že pokud je to možné, tak se doktorům raději vyhnu. Zdatně podporují náš zdravotnický systém tím, že často předepisují i léky, které jsou pacientovi na nic. A celá řada lékařů přesluhuje, protože chybí ti mladí.
Celé toto trapné vyšetření mělo však ještě dohru. Doktoru jsem totiž nekompromisně sdělil, že v žádném případě nehodlám užívat velmi účinný lék proti srážlivosti krve, který mi před časem předepsal jeho kolega kardiolog, taktéž zasloužilý penzista. Při užívání toho léku mně totiž často tekla bez varování krev z nosu. A tak jsem lékaři sdělil, že se nenechám v žádném případě léky zničit a že budu užívat pouze ty, které mi skutečně pomáhají. Lékař to kupodivu nijak nekomentoval a předepsal mi lék stejného názvu, ale se slabším účinkem.
Jaké bylo ale moje překvapení v lékárně, kde mi známá magistra sdělila, že tento lék hradí pacient a ať si připravím 1800 korun. Že ho sice nemá, ale objedná na druhý den. To jsem striktně odmítl s tím, že se bez toho léku klidně obejdu. A že nehodlám, jako penzista, až takhle moc podporovat náš zdravotnický systém. A pak jsem jí vylíčil své sezení u kardiologa. Shovívavě se usmála a sdělila mi, ať si přijdu druhý den, že to vyřídí, že se pan doktor asi spletl.
Druhý den zazvonil telefon. SMS. Obsah stručný.
„Přijďte si odpoledne pro ten lék.“
„Co budu platit?“ ptám se magistry.
„Nic, máte to zdarma“, a zasmála se. „Pan doktor to popletl.“
Nic dramatického se tedy nestalo a já jsem nakonec moc rád, že mám stále ještě rozum v hlavě a v záloze ještě svoji skvělou praktickou lékařku, která mě zná již dvanáct let. A se kterou si mohu povídat i o jiných problémech než pouze o těch zdravotních. Tady rád poopravím své předcházející vyjádření, že se doktorům vyhýbám. Ne všem. Této doktorce určitě ne.
