Tolikrát ukázal svou ničivou sílu.
Roku 1631 se pyroklastické proudy dovalily až do moře a zahynulo na 30 000 lidí.
Roku 1780 vyvrhla sopka za jedinou sekundu skoro 100 000 tun žhavé strusky a popela, který vystoupal až do výšky asi 35 km.
Naposledy vybouchl v březnu 1944. Po erupci byl výrazně změněn profil kráteru.
Nejznámější ze všech erupcí je ale ta z roku 79, která zničila Pompeje. Když se 24. srpna lidé chystali k obědu, náhle utichli ptáci a zvířat se zmocnila hrůza. Ozval se hromový rachot, horní část sopky se propadla a vytvořil se současný, velmi široký kráter. Hrůzný déšť popela a kamínků po tři dny pokrýval krajinu sedmimetrovou vrstvou a zaživa pohřbil římská města Pompeje, Herculaneum Stabiae a několik dalších. Život se zastavil ve chvíli tragédie.
Dnes se skládá ze dvou bloků: Monte Somma a vlastního Vesuvu, který je cílem výletů. Tedy i mého.
Nebezpečná kroutící silnice vás doveze až na parkoviště. Posledních 200 m musíte jít po svých. Dole v pokladně zakoupíte vstupenku a je-li libo i průvodce v češtině. Nahoru pěšky po příkré stezce. Přestože je září, nejsou horka tak velká, podceňuji únavu a sotva docházím k západnímu okraji kráteru v nadmořské výšce 1180m. K okraji, až kam je dovoleno. Dívám se dolů do kráteru a mrazí mě v zádech. Stojím nehnutě a připadám si malá. Tak takhle vypadá sopka zblízka.
![]()
Nahoře je stánek se suvenýry. Kupuji slůně s chobotem nahoru (jedině ty prý nosí štěstí) a Madonu pro ochranu z lávového kamene. A dárky pro známé. Prodavačka je velmi milá a přátelská. Ostatně jako všichni Kampánci.
![]()
Pomalu scházím dolů. Pěšky. Dříve zde byla slavnostně spuštěna do provozu (10.6.1880) lanovka pro pravidelnou veřejnou dopravu. Skládala se ze dvou vozů, každý o kapacitě 8 osob, jeden vůz s názvem „Etna“ a druhý „Vesuv“. Celá událost byla ohromnou událostí, o nadšení po celém světě svědčí slavná píseň „Funiculì Funicolà.“ Roku 1903 byla vybavena elektrickými motory místo zastaralých a drahých parních motorů. Silná erupce v roce 1906 zničila horní a dolní stanice, zařízení, stroje a dva vozy lanovky. Po třech letech byla pravidelná doprava obnovena a roku 1911 bylo zničeno erupcí to, co bylo obnoveno. Přestože vznikly další nové návrhy na rekonstruci lanovky, práce byla nakonec pozastavena a nikdy již nedokončena.
Zbyla jen slavná píseň Funiculì Funicolà. Je napsána v neapolském dialektu a na festivalu neapolských písní získala první cenu. Je to oslava lanovky (funivolare – italsky lanovka). Píseň vypráví o tom, jak snadná je cesta lanovkou na vrchol a zpěvák se v ní obrací ke své dívce s prosbou, aby tam s ním vyjela a zvala si ho za muže. Píseň složil v roce 1880 italský skladatel Luigi Denza na slova básníka a novináře Peppina Turca u příležitosti otevření první pozemní lanové dráhy.
Sedačková lanovka Vesuvius měla podobný osud. Začala fungovat 8.7.1953. Byla to první konstrukce v Itálii s dvojitými pohyblivými židlemi. Výtah přepravoval téměř 1000 lidí denně. V letech 1953-1984 lanovka převezla až sto tisíc lidí ročně. Sedačková lanovka ukončila svou činnost v září 1984, když blesk zasáhl kabel a vyřadil ji z provozu. Stejně tak i zde obnova dopravy nebyla nikdy dokončena.
Scházím dolů na parkoviště a stejnou silnicí se vracíme. Sleduji krajinu poznamenanou erupcemi, je vidět povrch proudů lávy s typickými strukturami, které se nazývají „lana“.
![]()
l Poslech očima - Mark Brusse /ofoceno z průvodce Vesuvius/
![]()
Obličejem k Vesuvu - Denis Monfleur Francie /ofoceno z průvodce VESUVIUS/
![]()
Cestou mě upoutaly sochy z lávového kamene. V roce 2005 vznikl návrh na vytvoření 10 soch z kamenné lávy. Úkol byl svěřen 10 světoznámých sochařům, sochy byly vytvořeny pomocí zedníků a řezbářů z lávy.
Zdroje:
Vesuvius Edizioni Spano- Pompei
Jižní Itálie Lonely Planet
Wikipedia.org
cs.wikipedia.org/wiki/Fu