Hana Řezáčová
16.2.2026 20:06
V sedmdesáti takové myšlenky asi napadají mnohé ( i mě ) - už pomalu končí období senior-junior a začíná jen senior ... Co naděláme? Nic ( chce se mi napsat ho... :-) )! Musíme se "černým myšlenkám" aktivně bránit - aktivně myslím takové myšlenky zhurta odhánět a taky dělat pořád něco - něco, co nás baví, těší a cvičí nás na těle i na duchu. To děláte, tak hlavu vzhůru! Jen tak se nedáme!!!
Jindřich Berka
16.2.2026 19:51
Já se nebojím, To bylo jen obrazně řečeno. Počítám s tím, že již nebudu, tak aktivní. Neumím se s tím zatím smířit.
Iveta Tomčíková
16.2.2026 17:45
Píšete, že se bojíte 80ky a vaše "téměř" 90ti letá maminka...
Hm, proč se bojíte?
Někdo se ani 80ky nedožije, jak zde bylo již řečeno, je to požehnaný věk!
Lenka Kočandrlová
16.2.2026 17:10
Nejvíc jsem se bála , když mi bylo padesát.Jako by se zavíraly ty pomyslné dveře od mládí,od života. Letos mi bude 71, cítím se tak nějak stejně jako posledních deset let a už se ničím neděsím. Ono to vždycky dopadne nakonec jinak,než jsme si v těch nejčernějších snech mysleli.Tak jsem v klidu a žiju si,jak potřebuji ,a na stáří už nemyslím.
Jitka Caklová
16.2.2026 15:16
:-) Jano, je to tím, že obojí má stejnou příčinu. Vždycky jsem byla "nízkotlaká". Poprvé přišlo upozornění v podobě bušení srdce 182 tepů za minutu (změřeno na eliptikalu), tlak ani nevím jaký jsem měla a za čtyři minuty byl klid. Za tři měsíce se to opakovalo, ale trvalo to už sedm minut. Jelikož jsem ani jednomu upozornění nedala "sluchu", za další tři měsíce přišlo třetí. Tentokrát po deseti minutách trvání jsem si zavolala RZ. Odvezli mě na pozorování a bez jakékoliv léčby mě po čtyřech hodinách odvezli zdravou domů. Za týden mi dali Holter, odpoledne jsem s ním šla tancovat a po této zatěžkávací zkoušce bylo na druhý vše v pořádku. Stále říkám, tělo je nejdokonalejší mašina a když se naučíme jí naslouchat, nezlobí ♥♥♥
Jana Šenbergerová
16.2.2026 14:24
S tou náladou je to jak s krevním tlakem. Také není pořád stejný. :-)
Jitka Caklová
16.2.2026 13:45
12:28: Také nemám ráda řeči o pozitivní náladě. Pozitivní nálada se musí žít, ne o ni poslouchat. Z vlastní zkušenosti vím, že vše je o osobním nastavení a ne co kde slyším. Když se budu půl roku bát, že dostanu rakovinu, tak ji prostě dostanu. Když se budu bát, že v osmdesáti letech budu nemocná a upoutaná na lůžko, tak to tak bude. Takovou mocí vládne síla myšlenky. Proto je přínosem udržovat se v pozitivní náladě, žít v přítomnosti a radovat se z toho, co stále ještě můžu. Z neúspěchů si nedávat vinu, ba ani vinit druhé.
Iva Bendová
16.2.2026 13:02
"Stáří není tak velké neštěstí, uvážíme-li druhou možnost" - Ernest Hemingway, kterému ovšem duševní onemocnění nedovolilo tomuto citátu dostát. "Ve vzpomínkách si udělejte občas úklid. Vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte radostné zážitky své minulosti." Anatole France /Není třeba zdůrazňovat o stárnutí to negativní, co každý ví. Když nemohu povzbudit, alespoň neškodit. Některé věty se zaryjí pod kůži jako tříska, která se pak čím dál více podebírá a urychlí, co ještě mohlo nějakou chvíli či dokonce roky počkat. Říkejte si, pane Berko, u mě dobrý, já se jen tak nedám ;-) Na stáří je jediný opravdový lék, a to vděk.
Miro Husli
16.2.2026 12:28
Protože nejsem žádný geroj, i já se přiznám, že se bojím. Asi proto, že nemám rád řeči o pozitivní náladě, výkonech, sportování nebo cestování a poznávání nepoznaného když vím, že už to není ono. A když vím, že už na to nemám.
Jitka Caklová
16.2.2026 10:50
"Kdo se bojí, kaká v síni." Ač jsem se z přesvědčení okolí dlouho domnívala, že můj život nemá cenu, o to víc se dnes na svoji "104" těším a vím proč. Když to půjde, možná si ještě přidám :-)
Načíst starší příspěvky
