Bojím se osmdesátky
Ilustrační foto: Freepik

Bojím se osmdesátky

15. 2. 2026

Samozřejmě, pokud se ji dožiji. Nebál jsem se padesátky, šedesátky ani sedmdesátky. Bojím se, ale osmdesáti. Proč? Myslím si, že to zkrátí mé aktivity a můj život bude omezen. Výkonností, ubyde sil a zhorší se rapidně zdraví.

Asi již nedám obvyklých 20 kilometrů po turistických trasách. Fyzické síly mi neumožní jako dosud až 7 x týdně sportovat. Také nebudu spát svých osm hodin denně a pár hodin denně již pracovat. Vím, že udržet rovnováhu bude čím dál těžší. Budou hrozit pády. Doufám, že nebudu paličatý jako v dnešní zimě má maminka, která přes varování vyrazila po ledovce na procházku. Jsou sice výjimky jako náš kamarád Honza, který v 81 letech s námi hraje tenis a ve čtvrtek dokonce ráno ping-pong a odpoledne navíc ještě nohejbal. To nepatří k nejpomalejším.

Asi se naplní slova starších dam, které tráví s námi rekreaci v rámci organizace EXOD (turistické sdružení bývalých zaměstnanců škol), které mi sdělily: „Do osmdesáti tě nic nebude omezovat, ale potom začneš ztrácet síly. To, co běžně zvládáš, již nedáš. Půjde to s tebou z kopce.“

Mentálně se na tento stav již připravuji. Nakonec mám příklady. Má téměř devadesátiletá maminka pořád chodí. Ráno krouží kolem bloků domů, kde bydlí. Pokud tu budu, tak chci ještě do přírody, do lázní. Do milovaných Luhačovic. Ujít dva kilometry. Vydýchat se na lavičce a dát ještě další dva. Nevím, jestli se mé představy naplní, ale ještě se chci hýbat a ne v bytě zívat. Musím být na tu změnu připraven, aby mě to nezaskočilo. Stáří patří k životu a já bych chtěl ho udělat snesiteným. Určitě smích a dobrou náladu nevynechám.

 

 

stárnutí zdraví
Hodnocení:
(4.3 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
:-) Jano, je to tím, že obojí má stejnou příčinu. Vždycky jsem byla "nízkotlaká". Poprvé přišlo upozornění v podobě bušení srdce 182 tepů za minutu (změřeno na eliptikalu), tlak ani nevím jaký jsem měla a za čtyři minuty byl klid. Za tři měsíce se to opakovalo, ale trvalo to už sedm minut. Jelikož jsem ani jednomu upozornění nedala "sluchu", za další tři měsíce přišlo třetí. Tentokrát po deseti minutách trvání jsem si zavolala RZ. Odvezli mě na pozorování a bez jakékoliv léčby mě po čtyřech hodinách odvezli zdravou domů. Za týden mi dali Holter, odpoledne jsem s ním šla tancovat a po této zatěžkávací zkoušce bylo na druhý vše v pořádku. Stále říkám, tělo je nejdokonalejší mašina a když se naučíme jí naslouchat, nezlobí ♥♥♥
Jana Šenbergerová
S tou náladou je to jak s krevním tlakem. Také není pořád stejný. :-)
Jitka Caklová
12:28: Také nemám ráda řeči o pozitivní náladě. Pozitivní nálada se musí žít, ne o ni poslouchat. Z vlastní zkušenosti vím, že vše je o osobním nastavení a ne co kde slyším. Když se budu půl roku bát, že dostanu rakovinu, tak ji prostě dostanu. Když se budu bát, že v osmdesáti letech budu nemocná a upoutaná na lůžko, tak to tak bude. Takovou mocí vládne síla myšlenky. Proto je přínosem udržovat se v pozitivní náladě, žít v přítomnosti a radovat se z toho, co stále ještě můžu. Z neúspěchů si nedávat vinu, ba ani vinit druhé.
Iva Bendová
"Stáří není tak velké neštěstí, uvážíme-li druhou možnost" - Ernest Hemingway, kterému ovšem duševní onemocnění nedovolilo tomuto citátu dostát. "Ve vzpomínkách si udělejte občas úklid. Vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte radostné zážitky své minulosti." Anatole France /Není třeba zdůrazňovat o stárnutí to negativní, co každý ví. Když nemohu povzbudit, alespoň neškodit. Některé věty se zaryjí pod kůži jako tříska, která se pak čím dál více podebírá a urychlí, co ještě mohlo nějakou chvíli či dokonce roky počkat. Říkejte si, pane Berko, u mě dobrý, já se jen tak nedám ;-) Na stáří je jediný opravdový lék, a to vděk.
Miro Husli
Protože nejsem žádný geroj, i já se přiznám, že se bojím. Asi proto, že nemám rád řeči o pozitivní náladě, výkonech, sportování nebo cestování a poznávání nepoznaného když vím, že už to není ono. A když vím, že už na to nemám.
Jitka Caklová
"Kdo se bojí, kaká v síni." Ač jsem se z přesvědčení okolí dlouho domnívala, že můj život nemá cenu, o to víc se dnes na svoji "104" těším a vím proč. Když to půjde, možná si ještě přidám :-)
Dušan Brabec
Naprostý souhlas s M.M.Klosovou. Radujme se ze života s jiskrou v oku a pozitivní náladou, dokud to jde, A možná asi chápu, proč váš příspěvek M.M.K. rraději ani nehodnotila...
Irena Mertová
Takové myšlenky člověka napadají, vy to máte v hlavě srovnané a s věkem se dobře vyrovnáváte. :-)
Soňa Prachfeldová
Musím dát o hvězdičku miň pane Jindro a hned řeknu proč. Protože se bojíte 80. Naopak vy si hrdě řekněte, nebojím se, mám štěstí a cítím se skvěle,tak vzhůru s optimismem do dalších let.
Marie Magdalena Klosová
Prostě se , pane Berko, těšte z každého dne, který je Vám dán k dispozici a radujte se ze všeho, co Vám přináší potěšení. Na nic se nemusíte připravovat, tělo si samo řekne, co mu dělá dobře.Nemusíte lámat rekordy, ani dodržovat přísný režim, užívejte si života a buďte rád, že jste se dožil krásného věku v dobrém fyzickém i psychickém stavu. mm

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 8. týden

Co dělají zvířata v zimě? Která hibernují, která se v zimě probouzí nebo se v zimě páří? Nejen o tom bude vědomostní kvíz tohoto týdne.