I blondýna jako já chápe, že v takových Karlových Varech, Luhačovicích, Mariánských Lázních nebo Poděbradech je to jiný level než v malé vesnici Mšené Lázně.
Tak například teď: sedím v jediné lázeňské kavárně, popíjím frankovku a píšu tohle dílko. Jak se tak koukám kolem sebe, řeknu vám, prakticky žádný materiál pro seriózní studium nenacházím. Kousek ode mě sedí chlapík v červené mikině s nápisem, jejž nemůžu rozluštit, aniž bych nevypadala vyzývavě. V obou uších má vetknuté náušnice a vlasy, proboha, má obarvené na havraní čerň. Bacha…právě prošel kolem mě a přes červenou mikinu si natáhl černou sportovní teplákovku, která mu ladí k havraním vlasům. Ach jo…musím ovšem popravdě přiznat, že tenhle padesátník není typickým obyvatelem lázeňským.
Dále tu máme dva manželské – asi – páry. Obě dámy mají shodně růžový svetřík a oba pánové polokošili s krátkým rukávem. Obě dvojice vypadají podobně, leč nepatří k sobě. Takových párů je tu vícero. No a pak tu sedím já. Džínová košile, džíny, kolem krku šátek. Jako vždycky. A to je všechno. Život kavárenský se zde příliš nepěstuje.
Ovšem pozor! Hlásím, že se právě dostavila rozjařená společnost – moment – šesti dam! Ty jsou zde každý večer, dávají si štamprlátka na dobrou noc a jsou roztomile rozjařené. Věkový průměr 70+. Dámy jsou oděny sportovně, dvě mají pruhované svetýrky, dvě pak mikiny a dvě svetýrky jednobarevné. Všechny jsou sympatické a lázně si užívají.
Nejvíc se v lázních vyskytují proužky. I já, přiznávám, patřím k proužkonosičům, na rozdíl od další rozšířené kategorie květinové. Zato tepláky zde prakticky neexistují a jsem tomu ráda. Nemám ráda tepláky.
Do bazénu se chodí v plavkách a v čepičce. Plavky mají všichni celkem normální, jen někteří jedinci mužského pohlaví si libují v barvě ostře růžové. No a čepičky…to je něco tak vášně tlumícího, že lze jen těžko nalézt horší tlumič. Každý v ní vypadá jako blb a je jedno, jestli zakoupil vzorek v lázních za deset kaček, nebo originál plaveckou v řádu stovek.
Holí se zde vyskytuje velký dostatek a jsou různých kategorií. Nejvíc je zastoupena kategorie holí nordických, pak tu máme hole francouzské a hole do jedné ruky. Někteří pacienti s nimi umí dobře zacházet a já jim všem přeju, aby je na konci ozdravného pobytu mohli odhodit. Tedy kromě těch nordických, ty jsou bezva i pro zdravé chodce.
Botičky na vysokém podpatku zde se nevyskytují a je to celkem logické. Uvidíme zítra, to se koná taneční večer a na ten jsem teda fakt hodně zvědavá. Už se na něj těším. Jen nevím, co si mám vzít na sebe. Botičky na podpatku nevlastním, šatičky nosím jen letní k moři, takže zbývá volba mezi džínami černými, modrými nebo šedými. Už vidím, jak se tanečníci hrnou. V každém případě budu pilně studovat atmosféru a sepíšu pravdivou zprávu.
Postřehy lázeňské, psané v listopadu 2015
