Jak vstoupím do místnosti a následně odcházím, tak se na mě děti sesypou a objímají mě. Cítím, že mě mají rády a připadám si užitečný. Mám štěstí, že mi byly přiděleny ty nejmenší, které jsou ještě hravé a zvládnutelné. Na 2.stupni to již neplatí, zvláště, když je u nás větší procento dětí z nepřizpůsobivých rodin. Někteří učitelé zažívají peklo. Běžně je žáci častují vulgarismy. Někdy to řeší i policie. Jeden mladík hodil botu učitelce do obličeje a způsobil ji zranění oka. Je to skoro jako v Americe, jen střelné zbraně zatím do školy nenosí.
Povídám chlapci z páté třídy: „Leonku, já když jsem zlobil jako ty, tak pan učitel Jurásek mi řekl: "Jindřichu, natáhni ruku" a dostal jsem rákoskou. „Pane učiteli, vy se mě nesmíte ani dotknout.“ Má pravdu. Žáci mohou beztrestně vše a učitel za vše může. Jak se žák chová, jak používá příbor a dodržuje hygienu. Podle mě za výchovu primárně odpovídá rodina a škola má vzdělávat. Bohužel to v mnohých rodinách nefunguje. Pár dětí z mé třídy zůstává o hladu, zatímco ostatní obědvají. Nejhorší na tom je, že stát na takové situace je připraven. Dětem, kde rodiny jsou závislé na dávkách, poskytne oběd zdarma. Tristní je, že matky těchto žáků nejsou schopny dojít do školy si to pro ně zařídit! Podle mě to jsou krkavčí matky, kterým na potomcích nezáleží. V jídelně sedí hezká holčička, která smutně pozoruje ostatní děti, jak si napchávají bříška. Občas jí něco přisunu ze svého.
Strašně mě vytočí zkreslené názory a závist některých lidí na práci učitelů, které jsou podporovány útoky na sociálních sítích. Učitelé dostali přidáno a my nikoliv. Pracují několik hodin denně, mají plno volna a prázdniny.“ Dokonce jsem se kvůli tomu pohádal v MHD se známým. Na jeho invektivy povídám: „Učil jsi v dnešní době? Běž si to zkusit. Snášet až teror ze strany žáků, proti kterému jsi bezmocný. Za ty peníze to nestojí.“ Nejhorší je to na 2.stupni ZŠ a učňovském školství. Je to těžká práce, které si většina lidí váží.
