Nesnáším Velikonoce
FOTO: Vygenerováno pomocí Chat GPT

Nesnáším Velikonoce

6. 4. 2026

Jako úplně malá holčička jsem to samozřejmě ještě nevnímala, ale jak jsem postupně rozum brala, tak vzrůstala má nechuť až odpor k svátkům, které přicházely s jarem, konkrétně s jejich jedním dnem - pondělkem.

Pocházím z venkova a navíc z oblasti, kde je velikonoční pondělí spjato ne pouze s pomlázkou všech velikostí a druhů, ale především s políváním dívek a žen vodou. Kbelík studené vody, zahradní pumpa, plná vana - to jsou ty horší případy, láhve - zpočátku skleněné, později plastové, různé vodní pistolky a jiné stříkačky - v lepším případě.

Byla jsem doma jediné děvče - a na ty se tento svátek zaměřoval především. Takže zhruba od těch 12 let se každé pondělí o Velikonocích u nás doma střídaly party chlapců - spolužáků nebo prostě vesnických mládenců, kteří mne na své pouti vesnicí zlili, někdy i zmrskali pruty, pomlázkami či větvičkou jalovce, často pak ke konci polili vlasy leckjakým parfémem. Neustále jsem se převlékala, vytírala podlahu - pokud bylo chladnější počasí, rozdávala vajíčka a cukrovinky, případně panáky. Měla jsem z toho trauma už několik dnů předem a marně přemlouvala rodiče, abychom někam odjeli. Nesouhlasili, zejména má matka. Tvrdila, že by to bylo trapné a že je to prostě tradice. Bylo mi zle.

Kolem mých zhruba 15 let se u nás v onom pondělku scházely další a další party často již i značně podroušených mladíků - a následovala ona "zábava". Měla jsem dojem, že ti, kteří by se mne neodvážili oslovit na veřejnosti, si zde léčí své mindráky, někteří jiní pak asi měli dojem, že mě upoutají. Marně jsem klukům, se kterými jsem byla aspoň trochu v kontaktu, sdělovala, že se mi tento zvyk nelíbí a že o jejich návštěvu absolutně nestojím. Některým jsem nabízela, že jim dám vajíčka či panáka jen tak, ať ale vynechají onen ponižující rituál. Nevynechali. 

Nevím už dnes, jak jsem se u toho tvářila, ale kluky to neodradilo. Chodili a chodili a zapříčinili mou absolutní nechuť k Velikonocům.

Jednou ale přišel jeden - zcela sám, bez party, neměl ani vodu, ani žádný prut ani pochybný parfém. Přišel a řekl mi s úsměvem, že mě nebude ani polívat ani mrskat ani cokoli jiného, protože ví, že to nemám ráda. Řekla prý jsem to. Byl jediný, kdo mi uvěřil. Hodně tím zabodoval a upoutal. Později se stal mým mužem.

Ovšem mou nechuť k Velikonocům už změnit nemohl. Neslavím je dodnes. Pravidelně odjíždíme pryč z domu - již léta. Vajíčka nemaluji, byt nezdobím. 

Četla jsem, že se o letošních Velikonocích dokonce konala nějaká demonstrace proti pomlázce a podobným zvykům. Takhle bych to nepřeháněla, ale rozhodně svůj postoj nezměním.

Velikonoce? Děkuji. Nechci.

 

 

 

 

 

Můj příběh Velikonoce vzpomínky
Hodnocení:
(4.8 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Velikonoční svátky miluji od nejútlejšího dětství - prožívala jsem je ve vesničce Drahanské vrchoviny v katolickém kraji. A i teď ve svém vyšším věku v menším městečku je stále hezky prožívám - třeba pro mne je stále hodně působivé prožívání obřadů Velikého pátku a pak následná Bílá sobota, slavnostní nedělní bohoslužba, která mne snad přímo povznáší až k nebesům. A dnes máme velikonoční pondělí s pomlázkou, já ani alkohol nemám, ale koledníků už jsem zde měla od rána hodně a další ještě přijdou... Mládež dostane sladkosti, vajíčka a já obdržím "ozdravné vymrskání" pomlázkou s fábory vlastnoručně vyrobenou i s milými básníčkami... Už jsem dala na verandu i talíř velikonočního pečiva aby bylo pro všechny. Vůbec mi nevadí, že mi přijdou i někteří, které neznám - ale oni se mi představí, přijdou děti od sousedů, z ulice, z širší rodiny a já jsem tomu moc ráda. A když vidím tu radost v dětských očích z každého třeba i menšího dárečku do košíčku tak mám radost i já... Vždyť velikonoce jsou nejen radostné a veselé svátky jara ale i oslavou života a Božího požehnání... ♥
Romana Koníčková
Na všem se dá najít něco pěkného nebo něco ošklivého. Každý najde to, co hledá.
Sylva Wiedel
Velikonoce jsou hezké svátky a tradice vyšupání vlastně také, pokud se dělá vkusně a nepřijde banda ožralých mužských, která požaduje po "oběti " peníze nebo aspoň alkohol. Na vesnicích je to hezký zvyk pro mladou generaci.
Iva Bendová
Párkrát jsem, bydlíc na sídlišti, skončila ve vaně pod ledovou sprchou. Dnes už by na to snad byl i nějaký § - když už je i na pomluvu ;-) :-) Ale byla jsem mladá, násilníci fešáci, vše za velkého smíchu, tak budiž :-D Ale jako žákyně ZDŠ jsem Velikonoce nesnášela a jednou či dvakrát, s infekční dětskou nemoci, se jim "hezky" úlevně vyhnula.
Dušan Brabec
Tak já jsem dívky vždy šupal jemně. Jinak z příspěvku plyne, jak jsou osudy zajímavé - nakonec jste si v těch nesnášených velikonocích našla budoucího manžela. Takže vlastně bravo, velikonoce!
Alena Velková
U nás jsou Velikonoce - na chalupě nebo letos v Praze - v pohodě, nikdo není ožralý, pomlázka má symbolickou funkci, přicházejí holčičky i kluci ze sousedství, řeknou koledu a dostanou vajíčko. Tak se mi to líbí. Kdyby mě ale chtěl někdo polít, tak by mě kleplo :-)
Libuše Křapová
Také Velikonoce nemusím. A to ani nemám nijak špatné vzpomínky, jen se mi nikdy nelíbila ta tradice, že dívky musí dostat našupáno. Poněkud mne zarazil pohled pana Čtvrtečky - komu se tento zvyk nelíbí, je škarohlíd? Měl by aspoň zkusit se podívat na tento zvyk pohledem z druhé strany. Ještě na základní škole jsem byla osobně svědkem diskuze kluků, kteří se domlouvali, s čím v pondělí vyrazí na dívky. S tatarem z bužírky, další nad tím mávl rukou, že on s tátou chodí každý rok s větví z jalovce, prý to bolí víc.... Není přece nad tradici. Naštěstí tyto exempláře k nám domů nechodily.
Irena Mertová
Velikonoce jako svátky jara mám ráda, líbí se mi barevná vejce i pomlázky s fábory. Ovšem ta akce - mrskut - to mi bylo vždy strašně trapně, i když to bylo jenom "jako"... připadala jsem si jak v nějaké špatné divadelní scénce. Vidět mého hodného dědečka jak s chutí hrozí vesele pomlázkou - no fakt divné... Bylo to takové nucené, nepřirozené. Jednou v Braníku jsme s dcerou koledníkům (její kamarádi) neotevřely. Jeden kluk byl tak naštvaný, že nám podsekal pomlázkou všechny krásné tulipány na zahrádce, měly jsme jich tam desítky. Dnes přijdou na koledu vnučky, no budiž... :-)
Jaroslav Čtvrtečka
Záleží, jací jste, zda do sebe zahledění škarohlídi, nebo zda se díváte na svět, s nadějí a božím požehnáním. U nás byly vždy Velikonoce radostné, veselé a tradiční, pocházím z Ladova kraje. Ostatně v mistrových obrázcích většinou vídám své bývalé sousedy a kamarády a taky sebe. Snažím se udržovat aspoň tu chvilku, tu jarní špetku z toho, co si pamatuji z Velikonoc, ze svého překrásného dětství. Velikonoce u nás bývávaly o dětech, o pomlázkách, chodívali jsme s klukama, co pamatuji, hned brzo ráno na koledu a přinést domů košík plný různobarevných vajec, nebyl žádný problém. Dnes je to už slabší, nějak rychleji stárneme, ale manželku, aspoň symbolicky, pomlázkou vždy omladím! Stejně tehdy, jako dnes, tradice je tradice. Naši psi z toho mají taky něco, vždyť patří k nám do rodiny a rozumu mají, jejej, až, až! Bať! Australský ovčák Eda mi třeba pomohl nést pomlázku, ten malý Shih Tsu psík Bobík, ji tahal za mašli a pomáhali oba, hlavně vzpomenout si na koledu, jak to bylo, hody, hody, vrr, haf, haf? Dostal jsem svoje vajíčko a hned jsem ho zbavil skořápky a snědl. To druhé si bez dovolení, po mém vzoru vzal, v nestřežené chvíli Eda a sežral ho i se skořápkou a jak mu chutnalo! A tak to asi má být. Veselo a šťastno. Nemračte se, jsou Velikonoce a jaro!!
Ingrid Hřebíčková
V Praze v našem činžáku bydlela žena se čtyřmi dcerami, dcery celé roky si hrály před domem, nikam s nimi máma nechodila. Strašně se tam nudily. A mě na velikonoce napadlo říct synovi, ať vezme pomlázku a jemně jim našupe. Prosila jsem ho, vůbec nechtěl, byl stydivý, jemný kluk. Ale šel. Pro dívky to byl obrovský zážitek, že se jich vůbec někdo všímá. Syn za chvíli přišel a jedna ze sester u nás zazvonila se slovy: " dobrý den, může nás Péťa ještě ztřískat?"

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 14. týden

Návštěvnická sezóna hradů a zámků odstartovala. Vědomostní kvíz tohoto týdne prověří, jak dobře české hrady a zámky znáte.