Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Ingrid Hřebíčková
14.4.2026 17:58
Iveto, tomu samozřejmě rozumím, že jste ho pochopila v dětství. Vždyť váš vztah byl přesně takový, jaký má mít otec s dcerou. Spíš jsem měla napsat, že jsem tátovi odpustila, když jsem ho viděla sklíčeného s výčtkami svědomí. Pochopila jsem, že ho všechno trápí.
Iveta Tomčíková
14.4.2026 17:23
Paní Ingrid já ho pochopila v dětství, ve své dospělosti, bohužel odešel tam odkud není návratu v době, kdy přestože slíbil, že tu bude, slib nedodržel. Velmi bolestivé, byl víc než potřeba, nejen pro dospělou dceru. Co člověk to jiný osud, věřím, že Vaše vzpomínky jsou jaké jsou, jiné...
Ingrid Hřebíčková
14.4.2026 17:09
Děkuji vám děvčata za přečtení. Iveto, vaši básničku tatínkovi jsem si přečetla, dala pět hvězdiček a to je moc hezké takový vzájemný vztah otce a dcery. Já jsem si cestu k tátovi hledala v dospělosti, bylo to bolestivé pro oba dva. Ale pochopila jsem ho, bohužel až jako dávno dospělá.
Anna Potůčková
14.4.2026 17:03
Smutné. Bohužel těch případů je stále dost, že dítě mnohdy otce nepozná.
Iveta Tomčíková
14.4.2026 16:58
Alenko i o tom je život..., bohužel. :-(
Iveta Tomčíková
14.4.2026 16:51
Moc krásné Ingrid...
i já jsem napsala kdysi a uveřejnila zde vyznání tátovi: https://www.i60.cz/clanek/detail/36696/cestovani-s-tatou
Alena Velková
14.4.2026 10:01
Krásné a moc smutné ♥