Jeho jméno bude asi navždy spjato s postavou neohroženého britského superagenta 007 Jamese Bonda, kterého ztvárnil s neodolatelným šarmem a zlomil tak srdce mnoha ženám všech generací. Snad žádný jiný současný filmový herec nedokáže nosit smoking s takovou elegancí jako Ir Pierce Brosnan, který ve čtvrtek 16. května slaví šedesátiny.
Brosnan se narodil v irské Droghedě, jeho otec rodinu opustil, když mu byl rok. O tři roky později se odstěhovala i matka a malý Pierce zůstal s babičkou v Irsku. S matkou se potkal až v 11 letech, po babiččině smrti. Oba pak žili na předměstí Londýna, kde Pierce vystudoval střední školu. Po škole pracoval například v reklamě a příležitostně i jako taxikář.
Terorista, detektiv, agent 007
První herecké zkušenosti získal Brosnan v 16 letech s experimentální divadelní skupinou. V roce 1973 se zapsal na divadelní školu, kde tři roky studoval. Hrál v různých londýnských divadlech a především potkal australskou herečku Cassandru Harrisovou. Oba se do sebe zamilovali a v roce 1980 měli svatbu. Cassandra měla z prvního manželství dceru Charlotte a syna Christophera, které Brosnan později adoptoval. V roce 1983 se jim ještě narodil syn Sean. Brosnan považuje setkání s Cassandrou za přelom ve svém životě, podle něj má velkou zásluhu na tom, jaký se z něj stal člověk, herec a otec.
Před filmovou kamerou debutoval jako irský terorista v dramatu Dlouhý nebezpečný pátek (1979), větší příležitosti mu však nabídla televizní obrazovka. Kvůli herecké kariéře se v roce 1981 přestěhoval do Los Angeles a získal roli elegantního soukromého detektiva Remingtona Steela ve stejnojmenném televizním seriálu.
Postava Remingtona Steela sice Brosnanovi vynesla popularitu, zároveň mu ale málem překazila životní šanci. V roce 1986 totiž musel kvůli exkluzivní smlouvě napoprvé odmítnout nabídku, která se prostě neodmítá – roli tajného agenta 007 Jamese Bonda. Sledovanost televizního seriálu přitom pomalu klesala a nakonec byl úplně zastaven.
Těžký osud nového Jamese Bonda
Daleko horší rána osudu však čekala Brosnana v soukromém životě. V roce 1987 jeho žena zjistila, že má rakovinu, na kterou o čtyři roky později zemřela. Po její smrti se stáhl do ústraní a věnoval se malování obrazů. Ani na hereckou profesi však nezanevřel: hrál ve sci-fi Trávníkář (1992) a o rok později také v komediálním hitu Mrs. Doubtfire – táta v sukni.
V roce 1995 dostal Brosnan druhou nabídku na roli Jamese Bonda a tentokrát mu nic nestálo v cestě. Film Zlaté oko sklidil komerční úspěch a Brosnana kladně přijali i skalní příznivci agenta 007. Irský herec totiž dodal Bondovi více šarmu a elegance, než měli jeho herečtí předchůdci, a ubral trochu na drsném vyznění tohoto slavného agenta ve službách Jejího veličenstva. Brosnana si v roli oblíbily zejména ženy, jejichž srdcím byl fešácký Bond asi nejblíže. Brosnanův sex appeal ocenil i časopis People, který ho v roce 2001 vyhlásil nejpřitažlivějším mužem světa.
Neúspěšný muzikál, hvězdný thriller
Zlaté oko následovaly ještě tři další pokračování bondovské série s Piercem Brosnanem a snímky Zítřek nikdy neumírá (1997), Jeden svět nestačí (1999) i Dnes neumírej (2002) byly komerčně úspěšné. Přestože podle svých slov chtěl postavu neohroženého agenta milujícího Martini ztvárnit celkem šestkrát, tvůrci ho v padesáti poslali do důchodu. Brosnan prý sám nakonec opustil roli s příjemným pocitem, že se celá generace seznámila s Bondem právě jeho prostřednictvím. „Zároveň cítím od něho jisté osvobození. Jsou lidé, kteří ve vás vidí pro film spíše překážku, protože jste Bond,“ řekl. Jeho nástupce a aktuální představitel Bonda, britský herec Daniel Craig, ubral na eleganci a postavu ztělesnil s větší mírou chladnokrevnosti.
Po Bondovi si Brosnan zahrál spolu s Meryl Streepovou ve filmové adaptaci muzikálu Mamma Mia! (2008), který byl postaven na slavných písních populární švédské skupiny ABBA. Kritiky ale příliš nenadchl, za herecký a pěvecký výkon ve vedlejší roli získal Brosnan filmovou anticenu Zlatou malinu. Vše si vynahradil o dva roky později, kdy zazářil v ceněném politickém thrilleru Muž ve stínu režiséra Romana Polanského.
