Mieko Kitaiová se noří z mořských vln, mává velkou mušlí a lapá po dechu: „Konečně!“ volá tato sedmdesátnice, která loví plody moře tak, že na dlouhou dobu zadrží dech – podle tradice staré nejméně 10 tisíc let. Když Mieko vyleze na loď, říká: „Dokud mi to zdraví dovolí, budu pokračovat.“. Stejně jako Mieko provozuje tento starodávný lov, především v zátoce Mie na západě země, kolem 2100 Japonek, často pokročilého věku.
Desítka potápěček, kterým se říká ama, spolu klábosí na palubě lodi. Některé mají sluch poškozený tlakem vody. Zatíženy závažím připevněným kolem pasu se vrhají z paluby, oděny do lycrových kombinéz zakrytých modrými tunikami a do bílých čepců. Když zmizí pod hladinou, prohledávají hlubinu od tří do dvaceti metrů. Pak stoupají nahoru s mušlí nebo mořským ježkem v ruce. Úlovek kladou do sítě zavěšené na bóji.
„Dnes byl ten lov lepší, než jsem si myslila,“ říká Meiko a chlubí se kořistí v podobě hvězdicovitých měkkýšů a chobotnic. „Dřív se stávalo, že jsem vylovila až 40 mušlí za den, ale teď, když vylovím čtyři, můžu mluvit o dobrém lovu," vysvětluje Sumiko Nakgawa, další ama s obličejem zhnědlým sluncem.
Mušle, které jsou pro ně největším zdrojem příjmů, začínají být vzácné. Jejich počet v Japonsku klesl za posledních 40 let už asi o 90 procent. Na vině je znečištění moře a nepřiměřený lov. Kilogram velkých mušlí se prodává v přepočtu za 1600 Kč. To umožňuje těm nejzkušenějším zajistit si živobytí, ačkoli většina pojídaná v Japonsku dnes pochází z umělého chovu.
Aby úřady omezily nadměrný lov, zakázaly potápěčské lahve a zakázáno je lovit mušle menší než 10,6 centimetru. To je velikost, které dosáhnou v téměř deseti letech. Lov s pouhým zadržením dechu byl kdysi vyhrazen jen ženám, protože se soudilo, že jsou odolnější vůči chladu. Na začátku minulého století se ostatně potápěly s holým poprsím.
Toto povolání není bez nebezpečí: hrozí setkání se žralokem či stržení mořskými proudy. Také se může stát, že lano, jímž se některé ženy opásávají, zůstane zaklesnuto za skalisko.
