Srandičky, ty já mám ráda, zvlášť ty aprílové. Protože jsem tady měla zrovna vnučku, tak už večer před 1 dubnem jsem vymýšlela nějakou tu kulišárnu a nemohla se dočkat. Brzo ráno na apríla jsem vzala z lednice zabalený salám vyndala ho z obalu a složila do papíru hadr tak aby vypadal jako salám. Na cedulku jsem napsala APRÍL, vše zabalila do papíru, v němž byl dřív na kolečka nakrájený salám, a vrátila balíček do ledničky. Pak jsem vysypala z dózy krupicový cukr a nahradila ho solí. Zavolala jsem na vnučku aby už vstala že má na stole čaj, aby si ho sama osladila a vzala si z lednice salám k rohlíkům. Nešla, tak jsem ji vytáhla z postele a říkám ji koukni z okna, co je tam sněhu - aspoň 20 centimetrů.
Ona se jen usmála a řekla, babi už je mi 19, myslíš si, že se od tebe nechám vyvést aprílem? Vstala a sedla si ke stolu nabrala si 3 vrchovaté lžičky domnělého cukru a dala do čaje. Babi, ten salám mi z lednice prosím vyndej sama, mám obavy, že tak jako loni bude vyklizená a bude tam sedět plyšový medvěd a bude držet nápis APRÍL. Říkám ji, že opakovaný žert to není ono, vyndala jsem ji balíček a ona si vzala rohlík a papír rozbalila. Babí, čím jsi starší… se smíchem vzala čaj a než jsem ji stačila říct „apríl“, tak se napila - ten její výraz obličeje bych vám přála vidět.
Vyskočila a utíkala si vypláchnout pusu, bylo mi jí líto, ale bavila jsem se dobře. To víš, pro semosel už tě poslat nemůžu, tak jak jsem to udělala, když jsi byla malá. Dostala samozřejmě čaj nový i cukr a salám taky. U oběda byla ostražitá, když jsem ji řekla, že jsou kuřecí prsa a rýže, zeptala se, jestli ty prsa jsou opravdu kuřecí a šla se raději přesvědčit, že pes je na svém místě...
Pak jsme si všimly, že děda chodí nějak často pro dřevo na přiložení do kamen, ale vrací se stále víc veselejší a bez dřeva. Tak jsem šla pro to dřevo sama a mé podezření, že tam má schovanou flašku se potvrdilo. Vnučka dědu zabavila, já přelila alkohol do jiné lahve a do té původní dala vodu. Trochu jsem se obávala jeho reakce, protože sáhnout mu na alkohol, to jako aprílový žert by nemuselo projít. Ale na přetočené hodiny nereagoval a na nacpanou hadru v botasce taky ne - mám takový dojem, že s ní chodí v botě ještě dnes… Uběhla hodina a děda zas, že jde pro dřevo. Potichu jsme ho s vnučkou za rohem pozorovaly zadržujíc smích. Vzal lahev odšrouboval ji, pořádně si lokl a strašně se rozkašlal, \"do prd…\", nadával. Dědo, APRÍL volaly jsme s vnučkou dvojhlasně. Víš jak je to v tom filmu s Burianem, musíš si říkat „piju slivovici, piju slivovici“.
No, veselí ještě nebyl konec. Dělajíc amolety, do jedné jsem dala po krajích marmeládu a utrhla jsem z vázy halouzku rozkvetlého zlatého deště, kterou jsem úhledně zabalila do amolety a pocukrované jsem nabídla vnučce. Babi nic jsi tam nedala že? To bych si nedovolila, uklidnila jsem ji. Vnučka se přesto koukla na každou stranu amolety a když viděla marmeládu s chutí se zakousla. Já měla nachystaný foťák, ale když jsem viděla překvapenou vnučku pro smích jsem fotit nemohla. Tak a dnes už si tady k jídlu nic nedám, pravila.
Ale já byla s letošním aprílem spokojená a vnučka bude jednou na mé vtípky ráda vzpomínat. A manžel taky hadr z boty dnes vyndal, slyšela jsem ho jak prohlížeje botasku říká, vlezla mi tam myš nebo co mě to v botě tlačí? Kurnik hadra, jak ta se tam dostala? A já mlčím, protože apríl skončil.
