V dětství jsem sbírala ledacos – nálepky, známky, ubrousky. Ani nevím, kde vše po letech, různých stěhováních či po opadnutí zájmu skončilo. Jen u těch ubrousků – balila jsem si do nich svačiny, kvůli hygieně tvořily druhou vrstvu obalu.
Nyní mám jednu vášeň, která mne provází již několik let. Vždy jsem měla ráda pokojové květiny. Nejsem vůbec žádný odborník. Vydržely jen ty, které přečkají moji neodbornou péči a zalévání jedenkrát týdně. A ty mi dělají velikou radost.
Při stavbě nového domu jsme s manželem mysleli na vše možné, ale na prostor pro květiny u oken nikoliv. Mimo větší květiny v prostoru jsem proto svoji oblibu květin musela přizpůsobit úzkým parapetům. Většina parapetů je obrácena na jih, kde v parném slunci každá rostlina nevydrží. Začala jsem proto pěstovat sukulenty a kaktusy, které se na úzké parapety vejdou a slunce jim nevadí.
S rostoucí sbírkou pro mne nastal problém - zalévat tolik květníčků. Nebývám ráda „otrokem“ ničeho, tedy ani „otrokem“ své sbírky. Obdivuji ty pěstitele, kteří si z několika sukulentů vyrábějí „krajinky“. Ale na to nemám schopnosti, čas a trpělivost. A výsledná krajinka potřebuje zase prostor a péči. Tak jsem si ve své keramické dílně vyrobila podlouhlé truhlíky, kam se vejde vždy několik sukulentů. Jednou týdně do truhlíku naliji asi centimetr vody. Moji miláčci si na to zvykli, prosperují a dělají mi velkou radost. Návštěvy je velice obdivují.
Jelikož jsou parapety úzké a kolem nich se zatahují svislé žaluzie, můj manžel nemá rád, když se žaluzie odírají o sukulenty. Já přesně naopak, když sukulenty trpí posouváním žaluzií. Snažím se své miláčky udržovat stále v omezeném prostoru mezi okny a žaluziemi. Nerada něco živého vyhazuji. Proto odlomené větvičky zakořeňuji. Přátelé, známí i návštěvníci mých keramických kurzů si rádi sazeničky vezmou nebo je vymění za jiné, které ve své sbírce nemám. Tak se sbírka postupně rozrůstá. Musela jsem již využít parapety ve své keramické dílně a přidělat další keramické dlouhé truhlíky.
Potěší mne zvláště, když některý sukulent rozkvete. Jeden rozkvétá několikrát za rok, pěkně postupně. Podařilo se mi dokonce zachytit proces rozkvétání na fotografiích. Pěkně postupně od poupěte, rozvíjení, plný květ až po opadnutí suchého květu. Sérii fotografií jsem nazvala „Malý zázrak přírody“.
Mám radost, že se sbírka rozšiřuje, že mi přibývají stále nové druhy a že tu moji neodbornou péči vydrží. Nevím ani, jak se jednotlivé druhy jmenují. Člověk se má stále učit. Možná časem najdu odvahu a chuť věnovat svůj čas detektivní činnosti při zjišťování jejich názvů. S pamětí je to již horší, ale cedulky v květináčkách určitě pomohou.
| Sbíráte pohlednice, pivní tácky, ubrousky nebo třeba brouky? Je vaším koníčkem filatelie? Jak velkou máte sbírku a kolik let ji spravujete? Jakou máte ve sbírce největší vzácnost? Napište nám svůj příběh na téma "Moje sbírka". Ten nejlepší odměníme! |
