Týden na téma Škola uplynul, zajímavé příběhy a vzpomínky byly napsány, přesto se ještě k tématu vrátím. S každým příběhem se mi vybavovaly i moje podobné vzpomínky na školní docházku, ale zážitky ze školních výletů byly zmíněny jen velmi okrajově. Na výlety pořádané na konci školního roku jsme se moc těšili. Byly vítaným zpestřením výuky a možností odjet mimo město do přírody. V nižších třídách základní školy autobusem více za památkami, s přibývajícím věkem na turistické pochody. Vzpomenu krátce na jeden turistický pobyt se školou, který mi natrvalo utkvěl v paměti!
Na samém konci června jsem jela se svou třídou 9. A na dvoudenní školní výlet na Sázavu. Spalo se ve stanech na louce poblíž chaty i v chatě samé. To víte, školní výlet, navíc vlastně rozlučkový a třicet nevycválaných puberťáků a puberťaček. Počasí nám přálo, po horkých dnech následovaly teplé noci a nebylo tedy divu, protože řeka byla opravdu blízko, že platil striktní zákaz vstupu do řeky a koupání, nejen pro neplavce, bez dozoru. No, jak byl asi dodržován, si dovedete představit.
Většina dětí plavat uměla, ale přece jen tři smutné „duše“ postávaly na břehu či se brouzdaly na mělčině. Mezi nimi i moje nejlepší kamarádka. Navrhla jsem, že jestli chce, že ji plavat naučím. S vodou si rozumím od útlého věku a plavání mi nečinilo problém. Po chvilce váhání učení začalo a v té chvíli bylo rozhodnuto. Netrvalo dlouho a druzí dva spolužáci se chtěli naučit plavat také. Řeku jsem během těch dvou dnů téměř neopouštěla, mimo nutné přestávky na jídlo, spaní apod., na rozdíl od dozoru, který se vystřídat mohl, ale podařilo se. Do odjezdu domů se všichni tři spolužáci nejen naučili splývat, ale i plavat „prsa“ a tudíž nepadat ke dnu jako cihla.
A tak i když jsme si tenkrát jiných radovánek moc neužili, byl to náš nejhezčí školní výlet.
