Nestihli jsme ani v klidu pojíst někde na odpočívadle, a tak kapsy v našich korábech, naplněných po okraj sušenkami, oplatky a jinými pochutinami mizí rychlým tempem. K trajektu jsme dojeli včas a přejezd přes fjord byl jen pár minut a za pár korun. Silnice č.63, po které jedeme, se pomalu halí do půlnočního šera a fotky se polévají modrou barvou.
Kolem půlnoci se únava stěhuje do obou vozů a pouze řidiči jsou "na nohou", protože na každou z nich připadá nějaký ten pedál. Vjíždíme do úterka 5.7. a horského sedla Korsmyra (624m), abychom i přes tuto noční hodinu shlédli majestátní horské štíty a jedenáctičlennou řadu serpentin, kterými se máme spustit dolů na úroveň moře.
Touto cestou už jedeme potřetí (co bychom pro nováčky neudělali), ovšem půlnoční čas tu prožíváme poprvé. Samozřejmě nás zajímá, jestli se potkáme s nějakým tím Trollem, kterými se hory v noci jen hemží. Ovšem pozor na ně. Jejich charakter dává tušit, že by to mohli být potomci Bábinského, jak se o tom zmiňuje Jára Cimrman ve svém hororu „Vznik Trollů na Špilberku“. A tak jsme se opatrně rozhlíželi a setkání jsme se skutečně dočkali. Postávali skoro u každého, v této době zavřeného obchodu se suvenýry, připoutáni řetízkem k veřejím.
Výšlap na vyhlídku nás pořádně provětral, a to doslova. Skoro ledový vítr nevyvedl z míry pouze Jirku, který ukořistil v autě deku a zachumlal se do ní, seč to šlo. Na pozadí vodopádů vypadal jako trollí šlapka po probdělé noci a nám ostatním v kraťasech stály chlupy jako na povel. Na vyhlídku je to nějakých tři sta metrů a užije si zejména ten, kdo má rád počítání schodů. Počítal jsem do sta a pak už mne to přestalo bavit. Lékař výpravy pohotově obcházel a naléval medicínu, šoféry vynechávaje. Podotýkám, že od té doby, kterou popisuji (2005), se děly na Trollstigen věci. Proběhla rozsáhlá rekonstrukce, vznikly nové vyhlídky a tak si oněch půl milionu turistů, kteří se od poloviny května do konce září - pak je cesta pro nesjízdnost vzhledem ke sněhu uzavřena - přijedou pokochat.
Když jsme skončili prohlídku, předběhl šéf události a zvolal: "Pánové držte si čepice, pojedeme z kopce. I pro tebe to platí, Andrejko." Půlnoční zážitek a neskutečně krásné výhledy na kamennou krásu jsme zapsali mezi ty nezapomenutelné. Za půl hodiny sjíždíme peklem do očistce. Proč očistce? Další cesta přes Trondheim do kempu Kjellinstraumen Fjord Camp za polárním kruhem má skončit po ujetí bezmála 1100 km. A chceme ji s výjimkou Trondheimu překonat víceméně nonstop.
Chcete si Trollstigen projet i vy? Nic snadnějšího. Zaklepejte na odkaz, který nabízím ZDE.
