Pokračujeme v seriálu, jehož cílem bude seznamovat všechny starší spoluobčany s útrapami, které musíme denně řešit. Jen pro pořádek, autorka je sebevědomá seniorka, která v důsledku takřka pětadvacetiletého využívání všech pomůcek, jež přivedl na svět ďábel jménem Gates, je téměř slepá. Takže její vnímání světa je ostřejší přes slechy než přes zrak.
Dlouho respektujete, jak nás počítače terorizují. Snažíte se držet krok s tím, že všechny informace jsou jen na internetu, že všechno, co potřebujete vědět k životu, najdete na kouzelné adrese www.všechno.cz. Jsou ale věci, které se opravdu nechcete učit, nechcete je využívat, nechcete o nich ani slyšet, nechcete, aby vás vtáhly.
K nim po mém soudu patří i internetové bankovnictví. Proto zásadně využívám takzvanou expresní linku. Leč všechny účty, všechny smlouvy a podobné doklady jsou psány tak malým písmem, že musíte pozvat nejbližšího kamaráda do občerstvovací stanice a požádat ho, aby s vámi spolupracoval. Dělám to tak již několik let. Papír s PINem a heslem napsanými ve velikosti pěti centimetrů mám neustále u sebe. Do kabelky jen přihazuji obálky s tím, co je nutné zaplatit, a když je v blízkosti spřízněná osoba, rychle ji zneužiji.
Jaké však bylo moje překvapení při poslední platbě tímto složitým způsobem! Po té, co mi kamarád začal číst číslo účtu příjemce mých peněz, ozval se rozdurděný hlas z bankovního callcentra: „Slyším ohlasy, prosím sdělte mi číslo bez nápovědy.“ Potupně jsem musela tomu mladému otrávenému hlasu prozradit tajemství o svém špatném zraku. Rozpaky ovládly oba konce „drátu“.
Od té doby již při prvním kontaktu s ledovým hlasem bankovního callcentra hrdě oznamuji: „Jsem takřka slepá a využívám pomoci dobrých lidí.“
Vážení čtenáři, těšíme se i na vaše podnětné postřehy ze života a upozornění na společenské nešvary. Vkládejte je buď jako své vlastní texty (s poznámkou senior policie), nebo nám je posílejte jako tipy na i60@i60.cz
