Se svojí celkovou výškou 324 metrů je nepřehlédnutelnou dominantou Paříže a zároveň patří k hlavním symbolům tohoto města i celé Francie. Slavná Eiffelova věž, která byla pro veřejnost otevřena přesně před 125 lety – 6. května 1889 – to přitom na začátku neměla vůbec jednoduché. Původně totiž měla stát v Barceloně, kde ji ale odmítli a nelíbila se ani Pařížanům.
Věž patří k nejnavštěvovanějším památkám světa, ročně si ji prohlédne přibližně sedm milionů turistů. A je také patrně nejvíce napodobovanou památkou, po světě existuje bezpočet jejích replik, více či méně známých. Mezi nimi je i pražská Petřínská rozhledna, která je pětkrát nižší. Naopak, jednou z mála kopií, která pařížský originál převyšuje, je tokijská "Eiffelovka", dosahující výšky 333 metrů.
Barcelona věž odmítla
Dílo se zrodilo v hlavě architekta Gustava Eiffela (jenž je i autorem newyorské Sochy svobody) a bylo postaveno na počest 100. výročí Velké francouzské revoluce a při příležitosti Světové výstavy 1889. Věž připomíná svým tvarem písmeno A, vyrostla na Maratových polích na levém břehu řeky Seiny a představovala radikální protiklad nízkým stavbám z kamene a cihel, jež byly do té doby pro Paříž charakteristické.
Původně přitom Eiffelovka měla stát ve španělské Barceloně, ale tamní radní projekt odmítli. Zdál se jim být příliš nákladný a také nevkusný. Teprve poté Eiffel nabídl svůj návrh věže Paříži. S montáží kovové konstrukce založené na čtyřech mohutných základových blocích se začalo 1. července 1887. O gigantičnosti díla svědčí čísla – ještě před zahájením stavby musela padesátka inženýrů a kresličů vypracovat 5300 konstrukčních výkresů, podle nichž pak více než stovka dělníků připravila v dílnách asi 18 tisíc prefabrikovaných dílů.
Slavnostní otevření věže bylo doprovázeno 21 salvami z děla. Eiffelovka tehdy plnila účel vstupní brány na veletrhy, které končily 15. května téhož roku. V prvním týdnu ještě nebyly v provozu výtahy. I přesto Eiffelovu věž navštívilo v tomto období 28 922 lidí, kteří vyšlapali po schodech až do třetího patra. Za první rok provozu ji navštívily dva miliony lidí, vstupné tehdy činilo pět franků.
Obyvatelé Paříže však tuto netradiční stavbu zpočátku neměli příliš v lásce, nejvíc jim vadil její tvar a velikost. Mezi kritiky věže patřily i známé osobnosti jako spisovatelé Guy de Maupassant, Émile Zola nebo Alexander Dumas mladší.
Postupné sympatie
Primát nejvyšší stavby světa si věž, která stojí v nadmořské výšce 33 metrů, udržela až do roku 1929, kdy byl v New Yorku dokončen mrakodrap Chrysler Building dosahující výšky 318 metrů. V té době měřila Eiffelovka 300,65 metru. Už roku 1909 měla být zbourána z důvodu prošlé koncese. Počátkem 20. století se ale začala objevovat na obrazech a začali ji oslavovat i básníci. Mezitím získala svůj význam jako meteorologická stanice, proto zůstala zachována. Později se stala také centrem letového provozu a rozhlasového a televizního vysílání.
Věž má celkem tři plošiny – první je ve výšce 57 metrů (345 schodů), druhá ve výšce 115 metrů (359 schodů) a třetí ve výšce 274 metrů, dostupná jen výtahem. Třemi nohami stavby jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší. Z druhého patra pak vedou výtahy do třetího patra (výtahy zde byly postaveny v roce 1899, tedy deset let po otevření věže).
Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů a na věži pracuje přes 500 lidí. Návštěvníci se mohou občerstvit ve dvou zdejších restauracích – v luxusnější Jules Verne vedené slavným šéfkuchařem Alainem Ducassem a v Altitude 95 pro "obyčejné" turisty.
