Tady se začíná sbírat na seriál "Ami, vyprávěj" :-) Hezky se to čte, děkuji.

:-)"Jedna ruka druhou myje a neb, "Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá." a umí se navzájem podržet. :-) Celé 3 roky nikomu "chybné" označení nevadilo?, zřejmě ani nikoho zdravotně nepoškodilo. Řekla bych, jen hnusná hra na kočku a na myš. :-( :-(

Stromy a hvězdy, ty mě vždy fascinovaly. Ty první svou odolností vůči živlům, ty druhé svou zářivostí navzdory vzdálenosti a také tajemností. Mám básně o nich ráda. Díky za tu vaši, Ingrid.

První věta je jak z pláží dnešních dní - pardon, pokus o odlehčení, ta asociace se prostě sama nabídla. No, a ty názvy hospod ..., u nás tu byla Piivnice U šibenice, ale kupodivu krachla. Opět zajímavý článek, děkuji, Šárko.

Na Sardinii jsme se s mužem také setkali s tím, že busy nejezdí v neděli. Museli jsme jet stopem a docela to šlo.

Tam to znám, léta jsem jezdila do Josefova Dolu a přes Albrechtice do Tanvaldu. Škoda, že jste nedala víc fotek.

Děkuji za obsáhlý článek z míst, která stěží někdy navštívím. Všechny fotografie i sochy se mi moc líbí. Mají duši.

Dobrá rada nad zlato. Bohužel můj organizmus na dobré rady nedá. A tak se začínám těšit nejen na ochlazení, ale rovnou na podzim.

Moc hezká reportáž a přiblížení, děkuji.

Děkuji, je to pohlazení na duši.

Krásně si léto užíváš a vzácné chvilky s kamarádkami jsou odměnou. Úvodní fotka je krásná svou podstatou. Prostě líbí se mi článek i fotky a já Ti děkuji, že jsi nás vzala sebou na výlet.

Ivo, jedním slovem - nádherné.

Vlaďko, moc hezké téma, krásně zpracované. Tak ať si užíváš podzim života na zahradě ještě hodně dlouho. :-)

Ještě, že nemám zahradu. Takovou úrodu bych nezvládl.

Další krásný článek do soutěže. Redakce to nebude mít lehké. Mně se zatím všechny příspěvky moc líbily.

Můj tatínek měl z předešlého manželství již dvě dcery, a proto se těšil, že tentokrát to musí být určitě kluk. Také prý jsem trochu otálela s narození, čekali mě na Vánoco a já přišla až po Třech králích, 8. ledna. Když se dozvěděl, že je to zase holka, byl z toho dost smutný. Pak si za chvíli rozmyslel a přivítal mě s láskou. Později, když chodil domů na oběd, nejprve mě choval ještě v povijánu, jak se tenkrát říkalo. Byl to prima táta celý život.

Já si myslím, že č. 2 je tma. Jinak jsem úplně vedle. :-))

Krásný článek přímo láká sebrat se a odletět na čas na Krétu a užít si její krásu. Bohužel, na Krétě byla jen manželka s dcerou, já nemohl. Řecké ostrovy jsou krásné. Fulghumův román Třetí přání odpočívá v mé knihovně. A řecké bájesloví přímo miluji. Potěšila jste mě.

Přivedla mě sem "náhoda", zřejmě se recept bude hodit. Vypadá dobře. Díky!

Když jsem bydlel v paneláku ve městě tak sousedé vedlejší byt pronajali dvěma mladým párům. Přišel jsem ráno ze služby, chtěl se vyspat a za zdí ,,duc, duc,duc." Zazvonil jsem, vysvětlil situaci a nic. Ještě párkrát jsem to zkusil. Žádná reakce. Pracovali v montovně na směny. Jednou přišli z noční. Já měl zrovna volno. Přistavil jsem ke zdi gramofón, repráky a naplno pustil dechovku. Sice na mne nezvonili, ale od té doby bylo v domě ticho. Nejlepší bylo... dům měl devět bytů a všechny kromě toho jednoho obývané seniory. Jdu takhle s košem. Babky sedí před domem na lavičce a jedna povídá: ,,Pane Pepo vy máte tak pěkné písničky. Mohl byste je pustit častěji a hlasitěji? My už tak dobře neslyšíme. :-) Teď na vesnici je sousedství o něčem úplně jiném. Jsme odkázání jeden na druhého, takže vzájemná pomoc, rozdávání přebytků se zahrady nebo pochlubení se buchtou či zavařeninou je naprostou samozřejmostí.