Konečně jsou asi šťastní oba.

Vaše kočičárny mne vždy potěší. Tak ať se Bety hezky uzdraví! :-)

Poklad na Stříbrném jezeře jsem viděla několikrát, zatímco v těchto končinách jsem nikdy nebyla. Škoda, už to nenapravím. Děkuji za zajímavé vyprávění.

A co teprve když se vydáte do světa, to je k nezaplacení. Jak se říká lepší jednou vidět než stokrát slyšet potažmo číst.

Marie, jste s Mirkem úžasní cestovatelé. Tuto trasu jsem absolvovala koncem června, když jsem z Karlovy Studánky dělala výlety. Bylo po dešti a cesta z hradu kolem kapličky sv. Antonína a Račím údolím přes Kazatelny k Tančírně byl pro mne skoro horor. Skály, mokré kořeny, kameny. Ale stálo to za to. Přeji vám oběma ještě mnoho nezapomenutelných výletů. :-)

Většinou je knížka vždycky lepší. Jediná výjimka u mne je Řek Zorba. Kniha Kazantzakise normál, ale film mě doslova uchvátil. Zmíněný seriál jsem viděla- nenadchl ani neurazil. Knihu jsem nečetla, takže to určitě napravím Díky za tip.

Moc hezký článek vtipně napsaný. Připomněl mi pobyt v K.Varech v láz.domě Bristol před několika léty. Mám pobyty v lázních ráda a jezdím pravidelně 2x ročně hlavně do Fr.Lázní.

Říkejme tomu roztržitost... :-)

Moc pěkné paní Květo, těším se na další. :-)

Vlastimilo, další milé čtení od Vás. Mám ráda Vaši poetiku a styl psaní. Věřím, že ve vnoučatech zanecháte svým přístupem k životu mnoho nesmazatelných stop.

Paní Renato, děkuju za tipy na výlety. Jeseníky známe, ale vidím, že máme ještě mezery.

Ivo, i bez not zahráno na moji notu. Díky, díky za veršíky, díky, díky za básníky, kteří ani netuší, že skládají pro duši.

Klobouk dolů, paní Renato. Vedle vás bych se vyjímala jako kulturní barbar.

Nikdy by mě nenapadlo, že mě někdy rozesmutní článek o zanikajících hospodách. Navštěvovala jsem je sporadicky, spíše jen z nutnosti než z potřeby. Přesto se mi při čtení článku nejedna z nich vybavila a její zánik mě naplnil lítostí. Každá z nich nějak patřila k mému uplynulému životu. Ale i ten jednou skončí a jsem s tím smířená. Díky za článek!

Díky za zajímavý článek. V současné době je to tak trochu "boj o čtenáře". Občas mám dojem, že nejde ani tak o půjčování knih, jako spíš o akce, které mají "přitáhnout" čtenáře. Na nové nejžádanější knihy si čtenář počká i spoustu měsíců, pokud je standardní výpůjční doba 1 měsíc. Vidíme v on-line katalozích knihoven údaje, že např. "tento titul je již 56x rezervován". Takže je snadné si představit, kdy se čtenář žádané knihy dočká. Moji známí to řeší tak, že si každá rodina koupí nějakou knihu, ta pak koluje mezi dalšími rodinami. Když už mají všichni přečteno, kniha putuje do knižního bazaru (ty pořádají některé knihovny pravidelně), případně do knihobudky. Dříve jsem četla 2 - 3 knihy týdně, teď už jen poslouchám audioknihy. Ano, nic se nevyrovná vůni nových knih, v nichž můžeme listovat. Toho jsem si bohatě užila. Nyní tedy buď poslouchám, nebo si čtu knihy stažené do mobilu.

Podnětný článek, já jsem zažila podobné zkušenosti, ale s rozdílem, že jsem nebyla na brigídě v hutích, ale v prvním zaměstnání ve sklárně, kam jsem nastoupila do laboratoře a součást mé práce bylo zkoušet kouřové plyny Orsathovým přístrojem. Plyny se odebíraly přímo z pece přes trubičku k tomu určenou. Teplota tam byla asi podobná té vaší a podmínky podobné. Naštěstí se to nedělalo denně a střídaly jsme se s ostatními laborantkami. Podlaha u pece pálila i přes boty, to si pamatuji. Věřím, že dnes to už zastává nějaký moderní přístroj na dálku.

Bezva článek, bezva pozvánka. Děkuji. :-)

Zajímavé fotky ze zajímavé akce. Díky.

Nadi, z pěkného povídání vyplývá, jak moc máte ráda pejsky. Tzv. canisterapie, a ještě navíc v hezké přírodě :-) Ať Vám duši nadále léčí!

Uf, napínavé jak kšandy :-) Krásné a lákavé fotky. Děkuji, Ali, za dobrodružnou chvilku po ránu :-)