Zřejmě je zvyklá si svým rázným projevem vše vymoci. Trochu mi to připomíná kocoura Waldu, který takhle dává bez přestání najevo, že chce ven, dokud ho nepustím. Jenže to je zvíře.

Moc hezky napsaný válečný příběh. Muselo to být hrozné!

Naďo, myslela jsem , že už máš novou čivavu...

Povedla se...

To je úžasný....Díky za zprostředkování!

Někdy mám chuť zdejší autory a autorky, co píší z duše a od srdce ... obejmout :-)

Je to nabídka úžasných zážitků na 45. ročníku kosení luk. Sdílení fotografií i vyprávění prožitých malých dobrodružství ocení nejeden čtenář i60.

"Dneska je krásně, dneska by to šlo." Díky za milé pozvání, už se mi stýskalo po létání. Košťátko opráším, zkontroluji brzdy. Už se moc těším, slétneme se brzy. Černou kočku nemám, pozvu netopýra. Uletěl mi s jinou! Kýho výra ...

No teda... Moc díky zprostředkování! Krásné fotky...

Vypadá to velmi nadějně. Konečně reálný krok k efektivitě. Ještě uvidíme jak si s tím poradí státní úřednictvo (ale i pro ně by to měl být jednodušší a logičtější postup). Škoda, že se k realizaci státní správa nerozhoupala už dávno.

Dle mého názoru každému co jeho jest. Ať se každý zajímá o co chce, anebo se nezajímá o nic pokud chce. Zdržela bych se ale hodnocení co je lepší a pro člověka prospěšnější. To si musí rozhodnout každý sám.

Skvostně vyjádřené pocity a vjemy. Já na Řípu nikdy nebyla, přesto miluji praotcem vybranou zemi. Vám za slova, Alence I za fotky dík. Praotec Čech by se radoval, jaké má v Čechách následníky.

Zdenko, to je moc hezký a dojemný příběh. Ne každý zná bližší okolnosti své existence. Já mám to štěstí, že se mi v nějaké slabé chvilce maminka svěřila. Tak vím, že jsem měla namále, ale pro velkou lásku k mému tátovi si mě i přes odpor babičky uhájila. O to víc si považuji svého bytí.

Tohle jsem nikdy nezažil a zažít ani nechci, Ale vyprávění je moc milé.

Můj druhý manžel chodil pomáhat na zabijačku svému bratrovi. Miloval tu atmosféru, těšil se tam. Já jsem pravý opak. Několikrát jsem byla pozvaná, ale v podstatě jsem se těšila, až bude konec, což někteří nechápali. A sešla se tam celá manželova rodina. Kafíčko, slivovice nesměly chybět. Vzpomínám na kotlík, kde se vařilo maso, vnitřnosti. Pak se to teplé vybralo. Moc dobré, ale všeho s mírou...

Díky, krásné fotky...

Nikdy jsem netíhla k čemukoli doporučené mu (ani k doporučeným dopisům, většinou přinášely nemilé problémy). S knihami, které jsem z různých důvodů musela číst, je to dodnes stejné. Egypťana Sinuheta jsem si kupodivu i koupila, přestože mě ani v nejmenším nepřitahoval Egypt, což platí dodnes. Kdysi jsem si knihy vybírala já, dnes si ony vybírají mě. A tak se ke mně dostávají jen ty, které si asi přečíst potřebuji. Dnes už mě resty v četbě netrápí, spíš je mi líto, že už mi chybí síly k procházení spousty neprošlapaných cest a chodníčků, které jsem kdysi pod tlakem různých povinností minula, i když mě lákaly.

Srdcovky miluju a tvoje básně jsou taky srdcovky.

Tak jsem se vrátila díky Vám, Zuzi, v čase a zasnila se :-) Měla jsem, co se prádélka týče, štěstí, že moje mamka prodávala v Luxuse - halenky, svetříky ... a hlavně to dámské prádlo. V 9. třídě jsem dostala pod vánoční stromeček svoje první krajkové punčochy, jedny bílé a jedny bleděmodré, s lurexovými vlákny, a bleděmodrý saténový podvazkový pás. Vzhledem k tomu, že se nosily minisukně, jsem nastupovala do autobusu s kabelkou či taškou pod prdelkou a vůbec to pořád musela hlídat. Brzy však dorazily punčocháče, ale tam jsem hlídala, vzhledem k délce mých sukní, zase ten tmavší pás a ta Vámi vzpomínaná očka. Lajbik, jak se říkalo šprndě, jsem měla poslední ze třídy a také ještě na dlouho zbytečně a nadbytečně ;-) Ach, ten čas malin nezralých a sukní proklatě krátkých :-D Z nulky jsem se časem dostala na č. 2, což mi do života stačilo ;-) Jo - a moje první krajkové gaťky byly z Hongkongu, za dob hluboké totality, mamka byla třída :-)

Jako vždy jste uchopil téma způsobem sobě vlastním a tak trochu mě přinutil zapřemýšlet, do které skupiny vlastně patřím. Rozhodně nesbírám trofeje destinací. Mám svá oblíbená místa, ale čím dál tím méně příležitostí navštěvovat je. Cíle, které mě opravdu moc zajímají, jsou dlouhodobé a hodně vzdálené. Chci-li nějaké místo poznat se vším všudy, narodím se tam. Jsem tulák po hvězdách ... Skutečný, ne ve svěrací kazajce.