Evo, to je dobře, že jsi Rockyho představila všem. Sdílím s tebou radosti i starosti a vim, jak ti pejsek pomáhá žít. Mám to podobné..Mějte se hezky vy dva parťáci.

Pěkné čtení. Právě se mi už podruhé povedlo přijít o napsaný komentář, asi tu nemá být. Vaše texty ano. Jsou zajímavé a čtivé, pokračujte.

Musím říct, že mě vzhled dam na obrázcích překvapil. Přirozenost, elegance, lehkost, jednoduchost, jak v účesech, tak v kombinaci stylu i barev oblečení. Starší žena může nejspíš být krásná, i když už přišla o všechny benefity mládí. Jaký kontrast oproti umělým nehtům křiklavých barev, nepřirozeně dlouhým nalepeným řasám, ulízaným vlasům většinou nabarveným na černo a divnému líčení mladých dívek, které se strojí dle jednotného vzoru. Vypasované krátké tričko, černá bunda, šedé nebo černé tepláky, tenisky na platformě náušnice v nosu, vytetované obočí, vyšpulené rty zdůrazněné tmavou rtěnkou...nudný stejnokroj. Ale možná naše maminky a babičky koukaly úplně stejně na naše džínové kreace, africkou trvalou, batůžky na zádech a cigarety v ruce. Nevím..,ale takovou umělohmotností jsme snad nestrašily.

Pěknou procházku jste si, Naďo, "stříhli". My dnes šli spolu po týdnu nakoupit a nestačila jsem koukat, jak jaro i u nás pokročilo. Těch rozkvetlých stromů a kytek nejen v zahradách, ale i trávnících kolem cest a chodníků. Nádhera! Díky za procházku.

Díky za zajímavou nabídku s náznakem tajemna. Zkusím se podívat, jestli ji nemají v knihovně.

Soňo, moc hezká jarní projížďka. Já jsem už elektrokolo odložila (2x jsem při brzdění spadla) a osedlala staré polotrekové. Od října jsem na něm neseděla, a po sobotní jízdě jsem nějaká rozlámaná.

Letošní jaro má skutečně zvláštní tvář. Slunné, suché, větrné a nevlídně studené. Přesto se mu nedá upřít půvab rašení, pučení a vzniku nového života. Ať i vám vnese do života energii a radost.

Šárko, skvělý článek. Díky. Připomněla jsi mi nádherné Benátky :-)

Moc milé.

Díky !

Díky za seznámení s těmito aktivními dámami. Ano, zbytečně neřečnily, přesto vykonaly velkou práci.

Hezký článek Oldřichu. Já to už vím, ale nechám hádat i druhé.

Přečetl jsem jedním dechem. Skvěle napsáno.

Zajímavý článek o vějíři, děkuji za něj Michaelo. :-)

Když jsem se prvně přišel představit tzv "do rodiny", měl jsem v jedné ruce pugét, jak se sluší a v druhé jsem nesl krabici. Šel jsem do rodinného domku a u něj hlídal statný vlčák, který rozhodoval, kdo smí dovnitř a kdo je lotr k pokousání. Tedy kdo mě bude pouštět dovnitř? Přece ten pes! Takže v krabici nebyly pochutiny pro rodinné mlsaly, ale čerstvé kosti od řezníka, pro psa. A jak jsme si pak se Šarikem rozuměli! Haf!

Musel jste zažít mnoho zajímavých situací a doplněním článku autorskými fotografiemi byste potěšil nejednoho íčkaře.

Moc hezká báseň.

Omlouvám se za 2 hvězdičky a moc se těším na setkání.

Jde to dokonce i bez přátel, ale s nimi je život pestřejší právě pro to, že mohou mít různé zájmy.

Kdysi mě pobavil film a vryl se mi do paměti. Současným tvůrcům inscenace přeji, ať zanechá hezkou stopu i v jejich ztvárnění příběhu.