Nikdo mi nesměl v dětství říkat Mařenko, dnes si tak říkám sama: Mařenko, Mařenko, když něco pololetí. Mařko, když něco rozbiju, nadobro pokazím. Když jsem dostala zprávu o narození vnuka Noema (Noe), gůglila jsem, jak se to skloňuje. Jo. Jo.

Děkuji za přiblížení sv. Pavlíny. A Olomouci přeji jen samá nej. Právě proto, že si váží své patronky. Už je to hodně dávno, co jsem jezdila prodávat na výstavu Flóra. Ale i po těch letech se mi Olomouc vybavuje ve vzpomínkách jako milé a pro život příjemné město s krásným náměstím, orlojem a parky. Tak ať je to tak dál.

Bezva, Ivo, zasmála jsem se. K 1. zákonu - Pes je vlastně jen žaludek na čtyřech nohách pokrytý srstí.“ - Libušin dodatek - A s velkým srdcem plným lásky.

Velmi silný příběh, skvěle napsáno ! To mi bude dlouho ležet v hlavě.

Míšo, líbí se mi tvé přemýšlivé verše.

Moc hezké verše. Čtu je v době, kdy bych měla dávno zdravě spát.

Začít po padesátce mi vůbec nepřijde pozdě, spíš naopak. Člověk už má větší odstup, méně iluzí a často i lepší přehled o tom, co skutečně umí nabídnout. Jen bych si dala pozor na to, aby nápad nebyl postavený na malých, drahých improvizacích, které se špatně škálují. Pokud by šlo o vlastní produkt pro zákazníky, počítala bych rovnou s větší sérií. Dobře se mi to četlo na https://www.gom.sk/

Vlaďko, moc krásné fotky typického předjaří, kdy se zima ještě nevzdává, ale příroda již fandí novému životu...

Aničko - s touto bajkou a jejím poselstvím velmi souzním. Děkuji za poutavý cyklus k zamyšlení.

Nedočetla jsem ani do konce a stačí. Pro mě jsou lidé, ženy obzvláště, zrcadlem, ve kterém vidím a vnímám, jaká nechci být, nebo naopak a netýká se to jen zevnějšku. Od dětství až po dospělost jsem byla vedena k praktičnosti, nikoliv k dokonalosti. V mládí jsem na to žehrala, dnes jsem za to rodičům vděčná. Umět být sama sebou není lehké a já jsem konečně ve stavu, kdy se mohu se svým věkem, ale i postavou chlubit. Což jsem ve čtyřiceti až sedmdesáti letech rozhodně nemohla ♥♥♥

Zajímavé.

To jsou překrásní psi. Můj sen byl takový vlčák, ale tím, že tady na vesnici bylo mnoho zubožených, hladových koček, bylo nemožné si ještě k tomu pořídit velkého psa. Aspoň jsme zachránily se sestrou dva malé psy. Když jsme se sem nastěhovaly, přišlo nám k našim třem kočkám 16 hladových koček. Samozřejmě jsme je začaly krmit. A hledaly pro ně další pomoc.

Krásné, dojemné, milé... Moc děkuji za pěknou ranní chvíli, pane Jaromíre :-)

O skalním hradu Sloup a jeho okolí jsem tu psala loni - https://www.i60.cz/clanek/detail/37080/vzhuru-na-hrad-sloup-a-do-modliveho-dolu. Je tam všude krásně :)

...... :-)

O moudrosti přírody nepochybuji, dokonce ani v případě, že lidé odcházejí příliš brzy. Zřejmě mají splněno. Hezky rozjímavý článek.

Zdeněk Pokorný - to platí o všem. Díky.

Děkuji za pěkný fejeton, Honzo. Stalo se mi kdysi, že jsem se ocitla v novém, již roky vybudovaném domově jiným párem lidí a nahradila, po asi roční pauze, jeho ženskou část. Dlouho jsem se tam necítila jako doma. Až, když jsme postupně vyměnili většinu vybavení, ten pocit přišel. Trvalo to několik let. Ale stejně to nedosáhlo 100%. Je fajn, když se hnízdo staví v páru od prvního stébla. A nebo sám sobě a po svém. "Doma je tam, kde si mohu pověsit svůj klobouk," řekl kdysi klasik, tak jsem asi moc komplikovaná...

Ivo,to se mi moc líbí ❤️

To může být zajímavé.