Mám několik tipů báječných seniorů na nominaci.

Má duše potřebuje rychlou chůzi, někdy jí v ní ovšem brání tělo. Jestli díky celoživotnímu rychlému chození žiji déle, nemohu posoudit.

Ráda jsem poznala zámek Ploskovice s jeho krásným parkem. Děkuji Věruško a Jane za skvělou fotodokumentaci výletu, moc Vám to na fotečkách sluší.

1) Jendo, moc pěkné vyprávění. Oba blby přímo vidím. 2) Na stránky karaoke taky občas zavítám. Uvedené zpěváky mám moc ráda. Ale před 40stupňovým vedrem bych jednoznačně dala přednost podzimní plískanici. :-)

musím říct, že to není vůbec špatný nápad. Sám jsem si nedávno pořídil chytré hodinky, konkrétně tyto https://yeshodinky.cz/samsung/31083-samsung-samsung-galaxy-watch-42-mm-cerne.html a je to naprosto skvělá vychytávka. Vidím to tak, že bych možná něco takového mohl koupit i svému tátovi. :-)

3* = dobré :-)

Další krásný článek o rodině se vzácnými vztahy. Kdo tak vyrůstá od malička a vidí kolem sebe lásku a vzájemnou úctu, bere to jako samozřejmost. K stáru by se asi těžko předělal. Obdivuhodná je i ta vnučka. A všechny ženy jsou si podobné. Moc děkuji.

Hezký článek, ale tak trochu mimo mísu, z Ičkařů, myslím, už krev nikdo darovat nemůže.

Paní Hofmanová,poslední věta vydá za celý článek,bohužel dnešní lidé jsou "pobláznění" vší novotou a proto je to jak to je.

Lákavá pozvánka, moc děkuji!

Labské pískovce máme prochozené, ale nevím, jestli jsme byli i v Rájci. Moc se nám tam ale líbilo i na území Německa jsme přešli. Nadi, fotky máš nádherné - ty břízky a louky. Taky zvířátka se povedla.

K nadpisu: Hlavně aby na to vážení-si vůbec měli. Myslím že každý si začne vážit hlavně té své, aby se uživil.

Zuzko, na žádnou z lásek, ať už byly jakékoliv, se nedá zapomenout. Vzpomínky nám zůstanou, čas už ale vše nenávratně odvál....

Ivano, opravdu stalo, dodnes mi z toho běhá mráz po těle. Ale jaký je to život? ptám se sama sebe. Ani se nedivím, že si pohrávala s myšlenkou vše ukončit!!

Děkuji za krásné putování i s fotkami.

Něco jsem napsala již k první části. Z neznalosti už tedy nic dalšího nemůžu dodat. Zaujalo mě to, že v médiích nemůže nikdo hovořit dialektem. Kdysi jsem četla, že v Británii je při konkurzech jedním z nejdůležitějších faktorů, zda bude adept přijat, vzorná mluva, jak oni říkali - BBC English. Zato u nás. Dřív byli terčem připomínek Pražáci se svým širokým í jako é. Třeba Merka - Mirka Čejková. Dnes mluví většina moderátorů jak negramoti. Díky, Věrko.

Moc krásné vyprávění. Někteří lidé jsou obdivuhodní. A na jejich zdravotním stavu se samozřejmě podílejí i úžasné vztahy v rodině.

Přidám se. I můj počítač si žije vlastním životem a stále na mě něco zkouší. Nejvíc mě vytáčí, když na něm evidentně nepracuji (ale je puštěný) a začne si sám otáčet diskem. To špicuju uši a tuším, že dělá nějakou neplechu. A dodávám, že nemám naplánované žádné aktualizace automaticky, vše si radši dělám po své zralé úvaze v době, kdy chci. Člověka to opravdu zoceluje.

Milá veršovaná vzpomínka. Zaujaly mě fialky - vzpomínám na jejich chuť a vůni. Když jsem u mlsot, tak ještě připomenu pendrek a svatojánský chlebíček. Jitko, dík za krásné ráno. :-)

Paní Jaroslava se do života mladých vůbec neměla montovat.