Pokud seženete lístky, neváhejte. Ungelt je jednička.

Džíny a bílá pánská košile nikdy nezklame.

Hani, někdo si třeba řekne, k čemu je zamyšlení, když tu situaci těžko změníme, ale ono to tak není. Zamyšlení a z toho pramenící empatie k téhle planetě, k přírodě, lidem, naší zemi, vede k naladění na vyšší vibrace každého z nás a pozitivní energie dokáže dělat věci netušené. Kéž by se zamýšlelo hodně lidí, co sami udělat, jak přispět k ozdravění. Už přece máme nakročeno.

Škoda, že pro rozhovor musíme používat jakýsi chat. Na chatu, to bych se podívat jel. :-)

Děkuji za krásné fotky. Je to opravdu povzbuzení. Názvy kytek moc neznám.

Ráda jsem se s vámi prošla. Procházky kolem řek miluju, kolem Labe obzvlášť. Rozhledny v posledních letech přibývají jako houby po dešti, nezdá se vám? I když ne ty kamenné, klasické, ale většinou konstrukce kovové či dřevěné.

Jitko, potěšily, moc. Nejvíc kopretiny. Díky.

Další krásný a dojemný příběh. Ten, kdo má takovouto rodinu, má vzácný dar, o který se jistě sám zasloužil.

Mléko a mléčné výrobky mám ráda. Půl litru mléka vypiju každý den. A to nemluvím o sýrech a jogurtech.

Tak tyto nepečené dorty zbožnuji - pro rychlost přípravy.

Tak podobné výjevy bych u nás v domě nechtěla. Stačí mi, když mi občas dupou nějací noví nad hlavou. Na bydlení už jsem opravdu háklivá.

Loučí se, ale s úsměvem, protože předává vládu dalšímu krásnému měsíci, na který se těšíme. A na Tvou další báseň také.

Ten pan Vladimír musel mít nějaké zatmění mozku, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Také jsem ráda, že se podařilo v České republice pandemii zkrotit a budu pevně doufat, že žádná duhá vlna nepřijde. Já už to nějak "doklepu", ale mám obavy o děti a vnoučata, aby takových pandemií nebylo v budoucnu více a nebyly ještě silnější. Jedna z věcí je přežít přápadnou nemoc a druhá přežít tu krizi, která následuzje. Kéž by vlády mocných států slyšely na varování vědců o hrozbě pandemií, oteplování, sucha...

Děkuji za zprostředkování krásného zážitku. Ta naše země vypadá z výšky jako krajina z pohádky. A člověčí starosti se zdají být menší.

Nekončící touha nás životem provází ...

Pavle, dostal jste mne. Já začala číst s pochmurnou vizí, že se už mezi nás íčkaře pletou politici :-) Tenhle druh humoru beru :-)

To je krása Naďo.

Muzeum Kampa je opravdu mimořádné stejně jako jeho zakladatelka Mecenáška české kultury paní Meda Mládková. Navštěvujeme opakovaně a vždy jsme okouzleni.

Jsem ráda, že jsme sundali roušky a začali se opět usmívat, smát. Přeci jen úsměvem lze říci hodně a bez něj, je život tak trochu smutný. Hezký článek