Hezké fotky. Taky mě to často napadá - tolik tvorů, rostlin, jsou tu tak nesmírně dlouho - co my jsme to za tvory, že všechno dovedeme ničit tak rychle...

Tak to opravdu nevím, jsem zvědavá...

Řekla bych, že 70 letá paní ovdověla v 58 letech. Jinak je to rozumně napsáno. To, že máme děti, nám nezaručí, že se o nás jednou budou starat.

Já myslím, že normální člověk se už v těch informacích ztrácí. A hlavně, praktici pořád většinou nemají čím očkovat. Na slovo "očkování" začínám být alergická.

Na chvíli ve Skotsku, pak zase v Isku! Děkuji, bylo to zajímavé. Takhle detailně jsem to ještě nikde nečetla.

Odpočívejte v pokoji, paní Hano. Odešla česká Edith Piaf, ale její Láska prokletá bude v mém srdci znít napořád.

Opět velice pěkný článek, člověk si zavzpomíná a přijde na jiné myšlenky.

Evi, ty život zvládáš na jedničku. Jsi samostatná, pomáháš v okolí a nikdy s tebou není nuda. Jsi bezva holka.

Hanko, mám ráda tvé povídání a hlavně smysl pro humor. Ode mne palec nahoru :-)

Aleno, krásný příběh a jako vždy nádherné fotografie. Musel to být silný zážitek setkat se s dravcem v takové situaci.

Rozhodnutí považuji za správné. Přestože mi je líto dětí, že přijdou (již podruhé) o svou každoroční zábavu a my ostatní o možnost sdílení významných křesťanských svátků, stojí za to nadřadit vyšší zájem před naším osobním. Vydrželi jsme rok, tak snad zvládneme i toto nemilé omezení, abychom se mohli ve zdraví potkkávat v lepších časech.

Pěkná aktivita, divadlo mám ráda a lidi kolem také. Přeji hodně dalších tvůrčích nápadů.

Paní Marie, děkuji za velmi silný a působivý příběh a za autentické dobové fotografie.

Eleno, děkuji za krásnou fotoreportáž.

Naprostý souhlas, i když mám skříň plnou, nejčastěji volím kalhoty, sako a tričko, k tomu šálku. Modely jsou moc pěkné.

Zuzano, děkuji za poetické vyjádření našich současných pocitů.

Všem oceněným velmi moc gratuluji a za sebe můžu říci, že se budu těšit na další fotosoutěž.

Jo jo, Věrko :-) Byly jsme mladé a trochu hloupé , on nás nakonec čas dostihl a poučil :-)

Můj muž se nikdy nezajímal o to, co dávám do guláše. Je rád, když mu ho někdy uvařím. Po svém, a určitě mu chutná. Kdo umí nejlepší guláš, to je pro muže docela dobré téma. Ale radši uvařit a diskutovat až po ochutnávce.

Moc hezké. Přeji vám ještě spoustu takových „obyčejných“ dnů. A víc těch bez roušky.