Maminčiny výroky nemám komu říkat, ale co se týče vnější podoby, jsem jí blíž a blíž, i když už jsem ji věkem přežila. Pro zájemce bych tu měla někdejší svůj příspěvek Moje maminka aneb Nenaplněný život.

Tak poctivě říkám, že z těchto pranostik neznám žádnou. Kdepak je asi autor objevil, z čeho čerpal? V létě zkusím provádět pozorování v Týně a pak z toho vyvodím závěry. :-D :-D Díky, Věrko!

Sklo mám moc ráda. Byla jsem na exkurzi v několika sklárnách. Třídím.

Hezky napsané ! :-)) Taky patřím k těm, které nikdy netoužily být najednou (myslím tím dohromady) kuchařkou, uklízečkou, zašívačkou ponožek, pradlenou, švadlenou, nákupčí a tahačkou těžkých nákupů, ošetřovatelkou nemocných i učitelkou, když děti nemohly do školy a nevím čím vším ještě...nicméně jsem to celý život dělala, ačkoliv jsem v duši toužila po vyšších cílech.... :-)) Nicméně vidím, že jste to všechno brala s humorem a to, co jste řekla prodavačce při koupi hadrů, bych zcela určitě řekla i já !

Jendo, moc hezké čtení. Jako holka jsem knihy JV nečetla. Četla jsem například Přednostovic Madlenku – a hlavně Káju Maříka. V dospělosti jsem se ale ráda podívala na několik zfilmovaných verneovek. Old Shatterhand se mi líbil.

Vůbec neznám, ale ať tu představíš jakékoliv místo, všechna se mi líbí.

Moc se na knihu těším. Vysočinu miluji.

Ano, tak to do puntíku bylo. Jsem ráda, že se první výlet po rozvolnění anticovidových opatření vydařil a těším se na další. Tipů je v zásobě dost :)

Obrovskou lípu mám před oknem, které je ve 3. patře. Převyšuje ho. Stojí v zahradě mateřské školy. Zrovna před chvílí jsem si ji vyfotila, jako už několikrát. Cestou na nákup jdu pod lipami v ulici. Jsou sice podstatně menší než ta „moje“, ale voní stejně krásně.

Také jsem s trémou celý život bojovala. Musela jsem občas prezentovat před mnoha lidmi. Ale snad jsem bojovala úspěšně. Nikdy jsem to nevzdala, i když jsem byla v pokušení. Také jsem si něco o tréninku při trémě přečetla a zkoušela to aplikovat. Postupně to bylo lepší a lepší. Bála jsem se méně a více jsem se těšila. I když jsem si vždycky oddechla, když jsem to měla za sebou.

To jsem se pobavila. Moje vnoučata mají také v oblibě neobvyklé plyšáky. Naštěstí ne slepice, těch na venkově vidí dost. Co se týče inteligence slepic, myslela jsem si, že jsou hloupé. Proto, že mě párkrát klovly do prstu na noze. Možná jen špatně vidí. Nebo byly extra hladové...

Krásné verše. Děkuji za hezký začátek dne - letního Slunovratu.

Zatím si myslím, že vím jedničku a trojku, ale tam mi jdou dvě možnosti, i když ten klavír??

Já si myslím, že počítačové hry mohou být pro děti prospěšné v mnoha ohledech. Právě proto se snažím našeho syna ve hraní her až tak neomezovat. Hodně má rád například strategické hry, viz https://www.freetoplay.cz/category/pc-hry-zdarma/strategicke-hry/ a právě ty jsou podle mě pro děti a rozvoj jejich myšlení nejprospěšnější.

Plakias a Paleochoru jsem navštívila několikrát. Půjčili jsme si auto a Krétu jsme projeli. Těším se až opět tento ostrov navštívím.

Díky za krásný článek i fotografie. Tyto končiny vůbec neznám.

Diakonie ČCE vyvíjí dlouhodobě a systematicky mnoho užitečných služeb a projektů. Děkuji.

Ivano, nemůžu bohužel na vaše dotazy odpověděť. Jak jsem vyslechla, tak jsem napsala. Mohl to být amok, touha po tom, se jí a dětí zbavit, protože ta coura na něj tlačila. Skutečně to byl prý náhlý útok a kdo ví, v touze zachránit děti ji třeba vnitřní já vyprovokovalo k rychému jednání. Ještě před incidentem to fakt bylo manželství jako z pohádky. Někdy se to semele že je to až k neuvěření. Do hloubky jsem to nezkoumala, neměla jsem důvod. Co je pryč je pryč a vrátit se v dobrém nedá a zlé je snad už skoro zapomenuto.

Je mi jasné, že je to myšleno v legraci, ale jsou to fiktivní, ustálená a neuskutečnitelná rčení, na která neumím odpovědět. Ale slibuji ti, že pokud se dostanu na "onom světě" do nějakého "nebe", pokusím se ti odtamtud poslat pozdrav.

Nic se nemá lámat přes koleno. U toho, jak ta babička vyjela na svého manžela, že mu nebude vařit kávu, jsem nebyla, těžko říct, zda ji pěkně poprosil, nebo jak to bylo. Mně před pár lety psycholožka dala nějaké testy a pak řekla, že si musí něco ověřit, protože moje testy vykazují určité hodnoty tak vysoké, jako u mužů. Zeptala jsem se jí: Paní doktorko, znamená to snad, že zemřu na rakovinu prostaty? Neměla smysl pro černý humor. Nedávno jedna asi osmdesátiletá žena mi říkala, že ten živitel mi schází. No, neschází, já jsem se vždy živila sama. A vždy jsem vydělávala mnohem víc, než manžel. Což mne přivedlo k myšlence. Ženy chtějí být naprosto genderově vyvážené, tak proč se pak domáhají lidského soucitu, jako "samoživitelky", o které nikdo nepečuje?