Přehled posledních diskuzních příspěvků

Jak jsem se narodil. Z dědečkových „Vzpomínek“

Zuzana Pivcová 28.3. 09:12
To je hezké, Ireno, Tvůj dědeček byl vlastně vrstevník mého tatínka. :-) Vyprávění i obrázky mě moc zaujaly. Lidé byli určitě spokojenější než teď. Děkuji.

Gruntování aneb Jak nevím, za co jsem dostala

Vladislava Dejmková 28.3. 07:14
Je zajímavé, co za útržky vzpomínek se člověku vynoří po mnoha letech. Mně tento článek připomněl, jak jsem jedinkrát v životě dostala facku od mého jinak velmi klidného tatínka. A to ještě neoprávněně. Chtěl potrestat moji sestru, ale ta se schovala pod válendu. A já jsem byla prostě po ruce. Pak se mi za to mnohokrát omlouval...

Hlavní slovo v rodině. Má na něj někdo nárok? Často si jej berou babičky

Věra Halátová 27.3. 15:41
To mi připomíná tu učitelku z filmu Slavnosti sněženek. Jak mám dětem vysvětlovat, co je to mír, když vy se nedokážete domluvit. Co se týká soužití dvou generací, zvláště tam, kde je bývalým velitelem osamělá matka, vždy je to problematické. Takovým lidem se nikdo ničím nezavděčí. Takové články jsou jen k tomu, aby bylo co číst. Nic neřeší a nic nevyřeší. Všechno je v lidech. A když osamělá matka a syn se svou rodinou žili každý zvlášť, těžko se budou najednou snášet všichni dohromady.

Kočárek pro panenku

Věra Ježková 27.3. 15:29
Eliško, hezký příběh. I když tvou tehdejší bezradnost si umím představit. Orientační nesmysl mám taky, prý po mamince.

Recept v nouzi

Eliška Murasová 27.3. 15:12
Jani, vypadá to chutně velmi, však si taky málem nevyfotila, jak si baštila.

Krizový den aneb Opravdu v krizi?

Hana Nováková 27.3. 14:56
Zuzko, krásně a lidsky jste vyjádřila možná i to, co cítí většina z nás. Držte se, bude líp...

MOJE KOČIČÍ SMEČKA - Závěrečná práce při ukončení studia digifotografie na U3V ve Zlíně

Dana Puchalská 27.3. 12:36
Maruško, to je krásný článek a ještě krásnější fotografie. Kočky mám moc ráda. S nostalgií jsem si vzpomněla na naše kocour - Mind'áka a Filipa. Mind'ák byl prachobyčejný mourovatý kocour, zato Filip byl kříženec divoké a domácí kočky. A jaký to byl mazel,.... Manželova babička mu říkala Zrzounku a on nikoho jiného v rodině neuznával.

První jarní vycházka

Zuzana Pivcová 27.3. 11:14
Aničko, u vás je krásně. Příroda si jede po svém. Někdy si tak říkám, jestli je ráda, že si od nás poněkud oddychla, nebo se jí přece jen trochu stýská. Mně tedy ano. Kolečko, které vždy opíšu na sídlišti, mi moc přírodních krás nenabízí. Ale i tak je to fajn!

Můj soukromý ášram

Hana Šimková 27.3. 10:23
Helenko za dámu už nemůže chodit žádná z nás , všechny vypadáme podobně. Já nikoho v té roušce nepoznávám a když mě někdo náhodou pozdraví tak delší dobu zkoumám kdo to je. Chlapy svádět nemohou ani ty mladší. Za jedno by se k nim nepřiblížil a za druhé nebude chtít zajíce v pytli. No nějak to snad vydržíme, ale musíme se udržovat, aby až odložíme roušky na nás nevykoukla stará, tlustá čarodějnice.

Recept v nouzi: Chlebová polévka

Dana Puchalská 27.3. 09:44
To je velikánská dobrota. U nás jí vařila venkovská babička. A byla mňam.

Držte se, a to za všech okolností

Irena Mertová 27.3. 08:29
To jsou hezké vzpomínky, dnes už to nebolí... A Jindro, díky, držme se za všech okolností :-)

Přemýšlíme a bavíme se v karanténě

Zuzana Pivcová 27.3. 07:40
Díky, Aničko, něco takového jsme hrávali v dětství, že jsme od určeného písmena vždy psali různé výrazy (město, jméno, země atd.) a pak si to bodovali. Příjmení mám od stejného písmena jako Ty, tak si zkusím třeba Z. Ale psát to sem nebudu, protože ode všech by se to sem asi nevešlo. :-D

Ministerstvo zdravotnictví spustilo pod číslem 1212 linku první psychické pomoci

Věra Ježková 27.3. 07:38
Je to velmi potřebné. Přestože žiji sama, umím být sama a jsem ráda sama, pociťuji nyní stále intenzivněji rozdíl mezi dobrovolnou samotou a vynucenou osamělostí. Honzo, díky moc za všechno. :-)

Šéf Nadace fotbalových internacionálů: loni jsme podpořili přes 60 starších hráčů, často berou minimální důchod

Soňa Prachfeldová 27.3. 06:57
Tato nadace má určitě smysl a někteříbývalí hráči, kteří na tom nejsou nejlíp si určitě zaslouží, aby se na ně nezapominalo. Vždyť jsou to naše legendy

Pátek 27. března: Co by vám nemělo uniknout

František Matoušek 27.3. 05:53
To je první co čtu. Díky za stručný přehled.

Místo návštěv teď v SeniorCentrech používají videa

Soňa Prachfeldová 26.3. 18:46
Je to dojemné, starouškové jsou tak odkázáni na druhé, jsou citliví a křehcí. Vážím si nesmírně všech, kdo s nimi zachází laskavě a pečlivě.

Moje vzpomínka ze základní školy

Naděžda Špásová 26.3. 16:10
Jé, takovou fotku mám ze základky taky. No, jako fór to bylo docela blbý. Aspoň, že to dobře dopadlo. :-)

Jak upéct grahamové pečivo

Eliška Murasová 26.3. 15:25
Marie, když na ně koukám, myslím, že chutnaly líp než kupované, jsi šikovná.

Láska je láska

Zuzana Pivcová 26.3. 14:23
Soňo, já si ráda vzpomínám, jak jsi dala na portál první Mystinčinu fotku, byla krásné štěňátko. A doufám, že se tu dočkáme jejího potomstva, které tu budeme radostně komentovat jako Aniččiny pejsky.

Kam až dosáhne paměť

Zuzana Pivcová 26.3. 14:17
Maruško, my jsme si se sestrou vystačily co se týče hraček s malými míčky a s vystřiženými papírovými panenkami, které jsme si vytvořily samy. Míče i papíráky nám představovaly děti. A také jsi mi připomněla fotokomoru. Z dětství bohužel až na výjimky fotky nemám, nebylo od koho. Fotografování jsem propadla až sama na 20 letech. Stačila východoněmecká Exa a fotokomora ve špajzce, plastová vývojnice, vaničky s chemikáliemi a zvětšovák. Krásná doba.

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.