Jen doplním, že se narodila v roce 1939. Zpívala krásně a svůj hlas si vzala s sebou, přesto nám tu zůstane ve spoustě různých nahrávek. Děkuji jí za to.

Vždycky jsem si poradila, poradím si i teď. Máme tu vnuka, vařím, umožním mu v klidu plnit úkoly do školy a jinak budu fungovat stejně jako kdykoliv dřív. Budu dodržovat pravidla bezpečnosti a počkám si, až to koronavira přestane bavit.

Díky za hezké fotky pro dobrou náladu!

Někdy je to tak lepší... :-)

je to krásné putování. Hodně jsem o něm slyšela od známých, kteří to ušli.

Plný sklep máme i my a to každý rok. Co se od rodičů naučíš, většinou děláš taky. Celý život se spoléhat jen na sebe, nikdy nevíš co se přihodí.

I krásný naplněný život jednou skončí. Paní Danu jsem dříve, když ještě žil i pan Emil, s ním občas potkala v Bohnicích na konečné, když jsem jezdívala k sestře. A jednou také jsem ji zažila na nějaké výstavě v trojském zámku. Byla úžasně příjemná, i navenek z ní vyzařovala skromnost a pohoda. Ráda si vzpomenu.

Moc hezké. Hradec je moje srdeční záležitost. Nevím, jak se mi povedlo hodnotit třikrát. Omlouvám se.

Zuzko, děkuji za krásnou ranní chvilku poezie.

Děkuji, humorné a ze života....

Lidi jsou jen lidi. Teprve,když o něco jde,tak se mnozí projeví,jací jsou uvnitř. Spadne ta svrchní slupka a zůstane holá skutečnost. Někdo se nechá nachytat na první fámu,jiný nevěří ničemu a čeká,až co bude.Taky v tom má prsty povaha: kdo je cholerik a náchylný k přijímání špatných zpráv,ten spíš podlehne. Takový melancholický flegmatik jen v klidu usoudí,že nějak bylo a nějak bude.

Hezký článek. Přísloví mám ráda.

Nevím, co bych Vám napsala. Všechno je málo. Děkuji.

Děkuji za informace. Dnes jdu brzy spát.

Aleno, fotky jsou moc hezké, myslím hlavně klášter. Autorovy plastiky se do něj snad hodí, musela bych tam být a vnímat celkovou atmosféru. Pokud by je instaloval jinde, asi by se kouzlo ztratilo? Na mne to působí tak nějak vesele .... je to blbé, ale musela jsem se i smát.. to je asi právě tím, že je nevidím naživo :-)

S dojetím jsem si přečetla životní příběhy dvou žen. Osudy nás starších jsou si velmi podobny. Byla to nelehká doba, ve které jsme žili , prarodiče, rodiče a my nejmladší. Ale hodnoty jako úcta, láska, skromnost, pokora a vzájemná pomoc byla tehdy samozřejmá. Prarodiče mi předali tyto vlastnosti a chci a doufám, že v tomto uspěchaném světě předávám svým potomkům i vnoučatům. Pak může člověk odejít s čistým svědomím a věřím i v klidu.

U mně to je spíše naopak a to nemám cukrovku. Naopak mám požitek, že dnešní doba nám umožňuje si namíchat jakýkoliv drink.

Děkuji za ranní pobavení.

Pro mě už to je skoro jako číst detektivku. Jsem tvor dost netrpělivý a ráda už vím, jak takovéhle uzavřené příběhy dopadnou. :-D

Je to stále dokola, věčné téma. Jednou je to "vyčůraný " mamánek, jindy "sobecká " maminka, se svojí opičí láskou. Obojí vyjde nastejno - vyústí to v neschopnost stát na vlastních nohou.