Krásná, procítěná básnička. Je mnoho z nás, kteří i v našem seniorském věku vzpomínají na svoji babičku, která nebude nikdy zapomenuta. Mám to i já a asi před rokem jsem zde na íčku o ni napsala článek - Co čas nikdy neodvane, kde jsem se vyznala z lásky k ní. Vy jste to dokázal vyjádřit krásnou básní. Děkuji...

Aničko, je to opravdu fešanda.

Žít s lakomcem bych nechtěla,ani takového neznám. Maminka vždy říkala "Když si na to vyděláš , tak si to kup a raduj se ,že si to můžeš dovolit". Velké škudlení ,šetření a nic si nedopřát je chyba.Žijeme jenom jednou , ale nic se nemá přehánět.

Děkuji pane Raško za souhrnné informace, které budu za pár let potřebovat. Škoda, že si nelze připlatit na keramickou náhradu, nechápu to. Vždyť i starý člověk je rád, že může být po operaci bez otoků a větších bolestí.

Hezké, Naďko

Soni moc hezký článek, moc hezké fotografie! Mám ráda adventní čas navzdory tomu, že se peče, uklízí, připravuje utrácí a nakupuje. To vše k němu patří! Také všem přeji radostné Vánoce a v Novém roce spoustu zdraví, lásky vzájemné tolerance a pochopení!

Jane, moc hezký článek. A opravdu velkou radost mi udělalo úvodní foto. Pár knih od Julesa Verna jsem měla i já. Ale bohužel voda v roce 2002 mi je definitivně sebrala.

Věro jsem ráda, že ještě někdo dělá černobílé fotografie. Děkuji.

Z chyb se člověk učí, ale někteří jsou nepoučitelní.

Operovali mě několikrát, ale fungovalo to dokonale, jednou jsem laškovala s doktorem, který od primáře dostal vynadáno proto, že jsem na sále a nemám čepici a já mu říkala, že chci jedině tu od Diora a tím jsem rozesmála přítomné. Pak nic a probudila jsem se až na JIP. Podruhé kolem mě lítal anesteziolog, protože jsem měla vysoký tlak, řekla jsem mu, že jsem si vzala medikaci jak mám a že to tak mám před každou operací tím, že se bojím a jak mě uspí tak tlak jde dolů. Risknul to a já se zase vzbudila až na posteli kde on stál nade mnou a byl evidentně rád, že se budím.

S manželem žijeme každý s jednou zkušeností z předešlého manželství s naprosto rozdílnými způsoby života. Mrzelo mě, že takovýto vztah "přišel" až v mých padesáti letech, ale na druhou stranu si říkám, kolik je lidí, kteří takovýto vztah nepoznají vůbec. Nejtěžší pro mě, bylo naučit se, nebo spíše, uvědomit si, že OPAČNÝ NÁZOR NENÍ ÚTOK. Manželství není vězení a i v manželství se dá žít svobodně. Hodně ale záleží na tom, jak si kdo svobodu představuje. Zjištění, že když chybí láska a to neplatí jen pro manželství, ale i obecně, íčko nevyjímaje, mě nepřekvapuje ♥♥♥

Haničko, Tvůj pohled na problémy je nenapodobitelný. Tvých příspěvků takto pojatých není nikdy dost. :-D

Pravdivé,krásně vyjádřené . Dík.

Změn bude asi hodně. Včera jsem četla něco i o zubačce, že některý úsek už jezdit nebude, protože dopravce na tuto trat nemá vhodné lokomotivy.

Já když se vdávala, také byl poprašek sněhu v ulicích. Jen s tím rozdílem, že tomu tak bylo v březnu v první dekádě. Nebylo 13tého ale 3tího

To jste toho stihly hodně, prodejní výstavu a ještě i cukrárnu. My jsme si před pár lety koupily se sestrou retro vánoční skleněné ozdoby, jaké bývaly za dob našeho dětství. I když jsme třeba neměly kolekci, tak některé skleněné ozdoby maminka koupila. Např. vršek stromku byl osázen sedícími ptáčky. Dnes jsou však ty kopie někdejších ozdob, skleněných figurek i korálkových hvězd, šíleně drahé.

Panetonne mi chutná.

Tyto recepty s kapustou mě zaujaly. Díky.

Hodně neveselé, až odporné. To nejsou jenom vnuci, to jsou i vlastní děti.Moje kamarádka se oběsila, protože to nezvládala a nikdo ji nebyl schopen pomoci. Kdy už ty drogy někdo vyhubí.

K našemu dědovi se v nemocnici při opakovaných hospitalizacích chovaly sestry jedním slovem hrozně. Bylo mi do breku nad tím, co vyprávěl. Kdyby to bylo lepší, i ta léčba by někam vedla. Takhle utekl na reverz, jen se mu ulevilo. Stejně tam umřel. Mohl tu ještě být....