Hezký nápad. Tak abych opustila rozpracované texty a přešaltovala na nové téma. :-)

Zdeni, držím palce, aby to dobře dopadlo.

Álo, to je krása že oči přechází. Mně by se moc líbilo v Třebutičkách. To je vesnička jak malovaná.

Koncem dubna létám na Gran Canarii, kde v této době je již nádherné lení počasí, ale zase není takové vedro, moře je již trochu teplé a pak nemusím zůstávat jen v rezortu. Mohu jezdit jak autobusy nebo autem po celm ostrově, večer jsou na Playa del Inglés příjemné procházky okolo Atlantiku. Na ostrově je bezpečno a líbí se mi jak všude vládne čistota a pořádek. Prostě ideální dovolená. Týden mi naprosto stačí, jen doba letu je skoro 5 hodin a návrat z destinace bývá o půlnoci. Vyzkoušela jsem i v květnu Murcii, ale zrovna nebylo ideální počasí - dost pršelo. Také Madeira je na jaře velmi zajímavá.

Věděla jsem snad jen to o Nastěnce. Myslím, že naše Milena Dvorská byla v klasické pohádce Byl jednou jeden král také tak mladičká. A jinak - ráda jsem se zase poučila, díky.

Zuzko, děkuji za krásnou ranní chvilku poezie.

Moc hezký příběh. Děkuju.

Moc pěkný výlet Helčo,je tam u vás hezky. Víš co mně zaujalo a hlava mi nebere? Myšlení těch 5 starousedlíků z Pudlova.

Stejně musím jednou umřít. Tak na co se nechávat očkovat.

Já jsem se svým životem v Praze naprosto spokojená. Mám před domem stanici autobusů, rychle dojedu pro nákup, k lékaři a snadno zařídím vše co potřebuji. Do parků to mám blízko, do centra města také. Když jsem nemocná, objednám si nákup z Tesca. Přivezou mi ho až do bytu. Auto nepotřebuji, mám hodné sousedy, kteří mi pomohou s čím potřebuji. Vzhledem k tomu, že jsem absolutně sama, je to pro mě ideální řešení.

Kedlubny moc často nemívám, ale chutnají mi, pokud nejsou vyloženě dřevnaté. Mám docela ráda kedlubnové zelí.

To je krásná báseň, i když dost smutná. Ale i ten smutek patří k našim životům.

Hoboes :-)

Soni díky za tuto fotoreportáž, kterou jsem ráda a se zájmem vzhlédla. A mám dotaz, zda ty košíky jsou Tvoje práce? Pokud ano, netušila jsem, že tohle děláš. Jsou to krásné věci u všech vystavovaných prací!

Pane Jendo, i když jste o nějaký rok starší, tak Vaše vzpomínky lze srovnat se situací v mém dětství. Čas od času se tu o něčem zmíním. My jsme byly děti ze znárodněné stavitelské rodiny, ale v Lomnici nad Popelkou zůstal náš tatínek mezi lidmi dost vážený a mnozí ho stále oslovovali Pane staviteli. Ani učitelé ve škole nás nijak "nebuzerovali". Asi proto, že jsme se se sestrou vždy dobře učily. Z otcova rozhodnutí (on byl hrozně hodný, ale toto si zkrátka nepřál a my to respektovaly) jsme nebyly v Pionýru. Naopak jsme chodily na náboženství. Myslím, že mě to nijak nepoškodilo. Příběhy z bible jsem brala třeba jako Staré pověsti české a naučila se na nich hodně souvisle vyprávět. Díky za vzpomínku.

Ta píseň Až mě andělé zavolají k sobě je opravdu krásná. a to já říkám o málo písničkách. Pan Fousek je takový "akorát". Přeji mu vše dobré a stále hodně elánu.

Neznám tuto kapelu,obdivuji lidí, kteří se umí dát dohromady se společnými zájmy. Přeji skvělou hudbu a texty a ať se jim daří.

Jsem ráda, že mne manžel naučil chodit do knihovny. Kdybychom bývali měli kupovat všechny knihy, které přečetl, asi bychom se do bytu nevešli. Já nejsem tak výkonná čtenářka, ale čtu denně, hlavně odpoledne nebo navečer. Mám ten rituál ráda, ale velkou knihovnu doma už nechci. Vím, jak je složité se rozmýšlet které knihy darovat a které si ponechat. Zdravím všechny čtenáře a čtenářky a přeji pěkný večer s dobrou knihou.

Tak tam jsem nikdy nebyla, ráda jsem poznala nové, moc zajímavé místo. Hezké fotky. :-)

Přála bych každému, kdo trpí cukrovkou (určitě si ji nezavinil tak jako třeba se ničí alkoholici), aby měl naprosto samozřejmě a levně účinné léky. Moc si veškeré potíže ani neumím představit.