Eleno, nejen pěkně jsi to vymyslela, ale i vyfotila.

Ráda jsem si článek přečetla. Chtěla jsem se také přihlásit do kurzu, ale jeden známí mne upozornil, že téma fotografie a fotografování nabízejí i VŠ v rámci kurzů Univerzita 3.věku. A taky že jo. Koncem října nastupuji na U3V při VUT Brno a moc se těším. Snad se i mě někdy podaří zachytit tak zajímavý záběr, že budu maličkou konkurencí fotografům zde na i60, které moc obdivuji.

Kdyby moji lékaři věděli, jak pravidelně předepsané léky užívám a kolikrát si je nevezmu, ale by lomili rukama. Ale ono mě to vždycky vytrestá samo. Nevezmu tři dny tabletku na alergii a už začne svědit, zajímavé je, že vždycky to samé místo na noze.

Gratuluji a přeji mnoho dalších láskyplných let :-)

Mám pocit, Helenko, že kdysi před pár lety jsi tu už nějakou podobnou ukázku měla, ale to vůbec nevadí. Já nejsem jen manuálně nezručná, já jsem přímo levá. Možná, že bych si ani v tomto pro jiné snadném případě neporadila.

Vím, že tahle familiární oslovení panovala ve zdravotnictví už dávno. Moje maminka zemřela v roce 1977 a po nemocnicích byla 3 roky. Jí překvapivě nikdo Babi neříkal, i když jí už bylo přes 60. Nebyla na to zkrátka typ. Dnes je mi víc než jí a taky mě tak nikdo neoslovuje. mě spíš urážejí různé idiotské TV reklamy, kde jsou z babiček dělány infantilní stařenky, které nabízejí vnukům pravé české brambůrky nebo se diví, co to voní v Bille, že takhle to vonělo u nich doma, když vždy o víkendu pekla jejich maminka!!!

Potvory jedny ....To je bělásek, ne? Málo brukvovitých rostlin a postříkaná řepka. Tak co mají žrát?

Myslím,že tady jsou slova zbytečná jediné co lze napsat je vše nej,nej a ještě nějaký ten"roček" navíc ve zdraví a v pohodě.

Krásně vystižený podzimní čas v básni! Líbí se mně stejně jako krásně všemi barvami hrající fotografie!

Petrohrad - překrásné město. Doporučuji každému navštívit. Skvělí milí lidé, ochota, žádná nadřazenost. Vynikající ubytování, skvělé jídlo. Všechny památky nádherné. Prostě super. Pane Procházka, díky za članek.

Jendo, krásně jsi popsal pocity toho nešťastníka. Já jsem se jako mladá napřemýšlela o životě, včetně sebe, až to zdravé nebylo. Ale neříkala jsem tomu filozofování. Ulevilo se mi, když mě to během let částečně přešlo. Žena coby nestálý a měnlivý tvor: rozumím básníkovi, rozumím Karlovi. Ale zatímco nestálost vnímám jako negativní, měnlivost ne – kdyby byla pořád stejná, byla by to časem nuda, ne? :-)

Vím, že kdysi jako školačka jsem četla někde v časopise, že v zahraničí se po vypálení obce Lidice začalo toto jméno dávat dívkám, třeba Patricie Lidice X. Bylo to rozšířeno hodně v Latinské Americe. Naše půvabná učitelka klavíru v Lomnici, která přišla z Liberce, se jmenovala Elfrieda, ale asi to pak neunesla, přejmenovala se na Mirku. My jsme se sestrou vždy v Praze na návštěvě u příbuzných hledaly kuriózní jména v telefonním seznamu. Největším "úlovkem " byl tehdy koncem 60. let Narcis Samec. Pán se ale nejspíš se jménem netrápil, naopak, po několika letech už byli v seznamu muži toho jména dva, senior a junior. Někdo ze známých učil Winnetou Kudláčka.

Výborný článek Lidmilo.

Na zámku jsem byla v roce 1971 s rodiči . Pamatuji se, že byl ten den zavřený, ale na nádvoří byly různé kočáry. A to se mi jako malé holce velice líbilo. Potom jsem tam už nikdy nebyla. A když se tak dívám na fotografie, musím uznat že je krásně zrekonstruovaný.

Hezká poezie.

Jím, co mi chutná a nepřemýšlím, co je zdravé. Vzhledem k tomu, že jsem se dožila už úctyhodného věku, tak nevidím problém i když na nějaké tzv. zdravé lahůdky opravdu peníze nemám. Pokud nemám dietu, tak nevím vlastně o co jde. A´t si staré tělo ještě užije to, co mu chutná.

A sakra. Další úmrtí na naší umělecké scéně. Nečte se to dobře, ale věk to byl vskutku požehnaný.

To je moc krásné. Raději jsem si to poslala na email k sobě, abych se k tomu mohla snadněji vracet. Děkuji. Vaše hudba mě vždy potěší.

Ráda chodím po stopách historie. S vámi jsem se nachodila dost a moc mě to bavilo.

Ve stáří jsem mnohem víc společenská než za mlada. Coby introvert jsem se ke své společenskosti musela prožít. Někdejší ostýchavost mi už v navazování vztahů nebrání. Nejraději se setkávám s lidmi, s nimiž si mám co říct. Žít v naprosté izolaci bych dovedla, určitě líp než ve velké společnosti. Záleželo by ovšem na tom, jak dlouho by to bylo a jednalo-li by se o izolaci čistě fyzickou, nebo i virtuální. Kdysi jsem četla aforismus, autora nevím: „Člověk je tvor společenský. Dobře mu tak.“ :-)