Je dar býti básníkem, Zuzano, díky.

Slovácké divadlo je mi moc sympatické, několik inscenací jsem viděla a byla jsem nadšena. Už nyní se těším na Jesus Christ Superstar a Lichožrouty.

No – člověk se stále učí – tak „lidské oko taky nikdy nespí“, to jsou mi věci, já si do teď myslel, že jen čert nikdy nespí a kam nemůže, že nastrčí bábu. A která tchyně někam do prádelníku ten skvělý redakční článek o tchyních? Já tam psal příspěvek, tak ho dám tady k nespícímu oku. Před chvílí, kdy na stránky „íčka“ dorazily první oslavné tóny tchyní na sebe, tak vystartovala redakční posádka v T603, aby si za pomoci policie vyhledala a vyslechla také názory druhé stany. S politováním oznamujeme, že plánovanou reportáž o takto krásných vztazích v příbuzenstvu nemůžeme s etických důvodů publikovat. Když jsme přečetli jedné snaše, jak popsala tu symbiózu její tchyně na „íčku“, tak jsme museli přivolat rychlou záchranou službu, jak ji to dojalo k slzám. Materiál ale nezanikne, bude využit v reportáži o nevšedních domácích mazlíčcích hned v prvním díle: „Jak si hřát hada na prsou v panelákových podmínkách“.:)

Pane Vácha, máte kus pravdy, ale tady s tím nepochodíte. Stát prostě není firma. Nevíme ale, jak by to zvládla vláda jiná. Když pan Babiš prohlásil, že on to očkování bude všechno řídit sám, tak jsem z toho moc nadšená nebyla.

Krásný výlet a krásné fotografie, jste zdatní turisté, klobouk dolů.

Stávali jsme fronty na věci denní potřeby i na knížky. Historky byly veselé, tragikomické i vážné. Po úmrtí dědečka jsem doprovázela babičku, černě oděnou, do řeznictví. Když na nás přišla řada, babička nesměle poprosila o deset řízků na smuteční oběd. Prodavačka se škodolibě rozesmála, kde to jako žijeme. Naštěstí jedna z žen ve frontě řekla, že ona se svých dvou řízků vzdá a udělaly to i další, takže nakonec si babička mohla koupit co potřebovala. Na jednu stranu byla hezká ta solidarita, na druhou stranu byly tyto situace často nedůstojné.

Moc hezké, díky.

Krásně jsem si početla a odpoutala se od všední reality.

S humorem jde všechno lépe a s humorem se také vše lehčeji zvládne. Humoru není nikdy dost......

Vtipná pointa, pěkné.

Článek by si měli přečíst všichni, nejen vdovci a vdovy. Aby pochopili, jak těžké může být najít cestu zpět do života. Každý jsme jiný, a proto se stává i to, že se člověk ztratí. Je mi Jany líto.

Moc hezké, pravdivé.

Tak to jsem ještě neslyšel: Laboratoř veřejných politik. Čím vším se dá báječně živit!

Pěkný článek. Jen proto, že jsem bývala netýkavka a u nás doma nebylo zvykem projevovat si sympatie dotýkáním, chápu dnes lidi, kteří to tak mají. Moje tchýně, které jsem nepadla do oka, měla ve zvyku na veřejnosti mě objímat a líbat, když u toho bylo obecenstvo. V soukromí byla jedůvka. Přesto právě ona byla člověkem, který mi usnadnil pochopení, že jsem člověk "dotykový". Neznám materiál vhodnější k dotýkání, než je lidská kůže. Děti, kterých se nikdo láskyplně nedotýká, mívají v dospělosti řadu psychických problémů.

Pěkná fotovycházka, zavanul na mne čerstvý vzduch, díky.

Moc děkuji za těch nádherných a skutečně výstižných padesát slov *

Pobavila jsem se, díky.

Paní Julie, moc hezká reflexe na Jiřího Wolkera, 3. ledna bylo datum jeho úmrtí. Recitovala jsem kdysi jeho verše a jezdívala jako začínající autorka na literární přehlídku Wolkerův Prostějov. Dopisy píšu a dostávám dodneška. Vážím si zejména těch od pamětníků, kde se moudrý obsah snoubí s krásným rukopisem. Doba se zrychlila, a tím i komunikace. Někdy ke prospěchu, někdy ke škodě.

Všechny vaše hradecké reportáže jsou velmi hezké a zajímavé.

Děkuji za zajímavý rozhovor a setkání s inspirativní osobností. Smekám pomyslný klobouk před zdatností paní Evy. Chůze je úžasná, bohužel s některými zdravotními potížemi už je každý rok znát. Přeji mnoho dalších hezkých zážitků!