Hezké.

Napadla mě pouze kdysi populární BB - Brigitte Bardot, ale i u nás byl operní pěvec Beno Blachut a dosud žije herečka Blanka Bohdanová. A co BB Cream, od kterého jsme měly před pár lety očekávat viditelné omlazení?? Snad jsem to tu nepřehlédla.

Moje tchyně byla zlá závistivá a panovačná ženská měla jsem s ní peklo už se těším až si můj syn nějakou přivede pěkně jí to všechno vrátím.

Jo kde že dneska raci, kde že dneska koroptve? Kde jsou časy kdy jsem jako dítě školou povinné chodil nadhánět zajíce do sítí, aby je pak myslivci prodávali do Francie.

Líbí. :-) Tak výstižné.

Pořád se mi zdá divné, proč jiná náboženství zakazují zase některá masa jaksi celoživotně, nejen v době půstu. Když jsem svého času měl milenku pravověrnou Židovku, byl jsem zaskočen tím, že nesmí jíst vepřové. A já ji nepříjemně překvapil tím, že jsem ji vzal do party na opékání prasete na chalupě. Sedla na kolo a odjela.

Jazyk se vyvíjí, to je jeho přirozená vlastnost. Tvořivost mladých je součástí tohoto procesu a její výsledky jsou zajímavé. Ale nemám ráda zbytečné přejímání a následné počešťování anglicismů. Krutopřísný jsem ještě neslyšela – také nemám, od koho. Maminka říkala padesátikoruně pajda, což mi šlo strašně na nervy.

Právě čtu velmi zajímavou sci-fi, takže mi to hezky zapadá do kontextu.

Vzpomínám si, Věrko, že jsme při srazu i60 v Poděbradech (2015) četli svá vyprávění od A do Z, která nám dopředu zadala za úkol Helča. Vytvořila jsem něco o i60, ale už si to nepamatuji a originál nemám. Helenka si určitě vzpomene. Tobě se to povedlo hravě.

Nesu, nesu koledu, upadla jsem na ledu. Kačenky se sběhly, koledu mi snědly. Já jsem jejich panička, napíši o nich do íčka.

Pozdrav ode mne v tom novém životě pro maminku i kohouta!

Doma mi spotřebiče poslouchají, horší je to na návštěvě. U dcery jsem chtěla zavařit okurky, přinesla jsem si z komory elektrický zavařovací hrnec, s ním nebyl problém, jednoduchou funkci jsem pochopila i já. Zasekla jsem se na vážení, digitální váha zavěšená na zdi, kde jsem chtěla pro jistotu zvážit množství cukru a soli do nálevu, vážila nějak divně. Ať jsem mačkala na čudlík o sto šest, podařilo se mi nastavit vážení pouze v anglických uncích a librách. Jako na potvoru, byl ten krám, dřívější dárek ode mne.

Velmi zajímavé čtení.

Bohužel to tak nevidím. V tom akváriu musí být šílená nuda. Neplakal bych, ale přímo brečel jak želva.

Užil jsem si ty dva roky skautingu po osmašedesátém. Když v sedmdesátém Junáka zase zakázali, snažili se nás ve škole obelhat, že je to jen formální přejmenování na Pionýr a jinak to bude stejné. Na první schůzce po "přejmenování" se ukázalo, že místo zálesáka Akély, je vedoucím oddílu učitelka ruštiny a budeme soutěžit ve vědomostech o Sovětském Svazu. Přestal jsem tam chodit. Otravovali mne ve škole, otravovali mi rodiče, otravovali mne nejvíc, když jsem se hlásil na střední školu. Hyeny komunistické !

Tolik básní o vínu tak proč ne o pivu. Hezké!!!

Pamatuji se na někdejší televizní inscenaci Jiřího Hubače Dlouhý podzimní den (ze 70. let) s Ladislavem Peškem v hlavní roli. Příběh muže, který je ze dne na den důchodcem, sám doma, protože manželka ještě pracuje. Bez aktivit, bez koníčků, nepotřebný, dlouhé hodiny sám doma. Po čase se pro něj stane vysvobozením, když mu přijde z bývalé práce nabídka jít tam na brigádu. Když jsem to tehdy viděla, připadalo mi hrůzné jen na samotný důchod pomyslet. Dnes je doba jiná, jsem sice důchodkyně, ale pracuji, a i kdybych nepracovala, činností zde v Praze bych si našla spoustu.

Vyprávění příběhu se mi líbí, jen mi vrtá hlavou (archivní nemoc z povolání), proč nebyl Johann odsunut. Nebo byl stále v zajateckém táboře, nejspíš americkém, a na práci pouze "zapůjčen"?

Než báseň vyšla, už se to předjaří zase schovalo. Ale je to poetická výzva a příroda ji určitě uslyší! :-D Díky.

Jinými slovy řečeno právníka sebou vždy když vycházíte z domu a někdy ani to nemusí stačit.