Dobře poradit a říkat pravdu - možná by to mohlo stačit.

Už na vlastní srdce vím, že ano. Paradoxně mi srdce přestalo fibrilovat cestou k lékaři, když jsem musela jít v chladném vzduchu. K fibrilacím došlo i přesto, že můj sinusový uzel je z lékařského hlediska naprosto v pořádku a neměl by mě ohrožovat. Jsou věci mezi nebem a zemí.

Bezva destinace pro české důchodce

Moc hezké, Jarko, citlivé, poetické a s krásnou češtinou.

Romane, zase jsi se vydováděl. To víš, není vždycky podsvícení. A to si vem, že ti soudci, kterým normální soudní pře trvá roky, za to dostali ještě 100% příplatek za práci v neděli. Ovšem, jestli nemají výjimku. Tak pozdravuj Helču. *****

Litoměřice jsou krásné, byla jsem tam v létě s kamarádkami. Celý jsme měly co prohlížet, byly jsme tam v neděli, takže jsme se mohly podívat do mnoha kostelů dovnitř i do biskupství. Muzeum Křišťálový dotek jsme navštívily, je to úžasné. Na městské muzeum nám nezbyl čas. Musím tam znovu. Čekala jsem u článku nějaké fotky z Litoměřic, škoda.

Smog ve městě je něco úplně jiného, mlha v přírodě je svým způsobem snová. Ovšem, když padnou mlhy v oblastech, kde je samá voda - např. jižní Čechy nebo právě Polabí - , pak to mají řidiči hodně těžké. Moc hezké záběry, díky !

Opravdu ze života...

Jsem velmi vděčná za váš článek se sportovní tematikou.

Děkuji. Velmi důležité.

Elenko, moc krásně jsi to napsala, za Rexíka i za sebe, za vás. Taky jsem z toho na měkko. Měla jsem útěkářku, tak vím, jaké to je, naštěstí se vždy do noci vrátila. Ale toho strachu, kousek od nás vede frekventovaný obchvat města....

Je to hezky napsané. A já jsem nikdy na maškarním plese nebyla, ani v mládí, ani nedávno.

Zajímavá historka. S pravdou je to občas těžké, když může být zraňující.

Je to zajímavě napsané, je vidět zkušenost. Omlouvám se za ty hvězdičky, vůbec jsem na to nesáhla . Tak je dám takhle *****

Poučný článek , také fotky inspirující .Dík!!

Myslím, že to bylo krásné poetické dopoledne. I mlha může být krásná. Je vidět na fotkách.

Je to krásný koníček a potěšení pro diváky.

Opravdu to setkání všechny smutky zahnalo... Koukám, koukám a nestačím se divit. I ty špióne jeden, ani jsem tě nepostřehla. že to fotíš :-) . Tak aspoň někdo to viděl jako originál.

To jsou vozy! Stejně jako mě fascinují stará auta, tak obdivuji i ty dopravní prostředky pro děti. Já jsem děti vozila v tom červeném s okénky z titulní fotky, jen měl trochu jiné prošívání. Měla jsem tenkrát už koupený od svého šéfa kočárek z NDR!, ale tyhle okénkové kočárky byly v módě a když se v hračkárně objevil, ten německý jsem prodala a pořídila tenhle. Vůbec mi nevadilo, že byl červený a odvozila jsem v něm oba kluky. Stál tenkrát 1300 Kč, můj celý plat.

Je to hodně složité. Určitě hraje velkou roli citový přístup, s jakým kdo k takové péči o blízkého přistupuje. Někdo, hlavně věřící, si ani nedovede představit, že by nepečoval, a bere to jako fakt bez pocitu vlastní újmy. Někdo to bere jako povinnost, ale s vědomím, že tím trpí, že by chtěl žít jinak. A pak je takové to, co by tomu řekli lidé. Myslím, že fyzické síly se i zde hodně přizpůsobí psychice. Šťastni ti, kteří se do podobné situace nedostanou nebo se v péči mohou s někým střídat.