Ach to mi jde zase po zádech mráz!Moc děkuji, v úctě , lásce a pokoře zdraví květa

Nebo taky "Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán"

Věrko, větu z titulu Tvého článku znám už léta, ale ostatní příklady, které sis vymyslela, jsou také pěkné. Tak já zkouším: Komise se sesedla v ředitelně. Stála Líza za zastávkou. V neděli lili lihoviny do lahví.

Těším se přesně tak, jak je to řečeno ve Vaší krásné básni.

kecy, ale mám štěstí, že manželka po zprávách usne. možná kdyby ji bylo 50 tak by to bylo jiné

Někteří ti soudruzi, hlavně ty dělnické kádry, byli opravdu dost děsní. Pamatuji si, jak jeden připitý řečník místo "soudruzi z ústředního výboru" řekl "soudruzi z ústředního topení". To byl hlahol!

Mohou, ale chce to trochu kázně a průběžnou kontrolu váhy. V posledních letech zaměstnání jsem kompenzovala stresy z práce a starosti s mámou pojídáním sladkého a užívala léky, po nichž se přibírá. A postupně jsem přestala být štíhlá holka, jako jsem byla předtím celý život. Po odchodu do důchodu a maminky do DS jsem se zklidnila a mohla se věnovat hubnutí. Asi za rok jsem se vrátila na svoji původní váhu. Omezila jsem sladké, začala víc chodit. Sportovat a chystat si různé dietky mě nebaví. Kdybych měla jíst naposled v 19 hodin, protrpím večer a noc bolením žaludku. Večer jím víc než přes den, před spaním si musím dát ještě aspoň jogurt.

Bohumínem bych se neoháněla, odtamtud je to sice daleko, ale zato levou zadní. :-))

Někdy přijde pomoc z hůry, neznáme všechny věci ve vesmíru.

1 a 8 to jsou moje favoritky.

Měla bych velkou snahu, ale zatím se vůbec nechytám.

Další místo, které znám, kde jsem byla také dvakrát jako v předchozím Bledu. Psala jsem tu kdysi i příspěvek Do slovinské Ljubljany málem kolem Evropy, který byl ale zčásti pracovní a ne tak zajímavě informativní jako ten Tvůj zdejší. Určitě se ale shodneme. že je celé Slovinsko velmi sympatická země. Vzpomínám na někdejší mezinárodní kurs němčinářů v NDR, kde byli i Jugoslávci. Účastnice v naší studijní skupině Marjeta ale nikdy neopomněla zdůraznit, že je Slovinka. Také uměla ze všech Jugoslávců nejlépe německy.

"Rehabilitace mozku"...dobrý název :-)) Už se vidím, jak ráno ve 4 vykonávám aerobní aktivity pro zlepšení nálady, zvlášť v zimě...ty mám při odklízení sněhu a námrazy a krev se mi rozproudí po cestě autem na vlak, když vidím, co jezdí za exoty, spíš bych potřebovala něco na uklidnění, když dorazím na nádraží...a tam znovu: "vážení cestující, omlouváme se Vám za zpoždění vlaku, které bylo způsobeno nepříznivým počasím ?!?!..no, to jsem z toho jelen, přímo někam střelen :-(

Růženko, moc zdravím. Mám radost, že se tvé zdraví vylepšilo. Děkuji za fotky, panenky jsou jedna hezčí než druhá. Blahopřeji k výstavám, škoda, že je to tak daleko. Hezký Advent.

Gratuluji!

Veľmi pekné a pravdivé.

Bleška to řekla i za mne, velmi cítím s Evičkou a vyhledal jsem si její články o Bertíkovi. Nejvíc se mi líbilo vyprávění o tom, jak Bertík obšťastňoval postižené děti. Ten článek jsem tehdy považoval za článek roku na i60. ♥♥♥♥♥

Hezké povídání a vzpomínky na bývalý Sovětský svaz. Mám podobné protože jsem v Moskvě studovala jeden semestr. Na prestižní mezinárodní koleji byly obdobné toalety.

Velmi trefné.

No, to ano...láska, empatie, rodina, to jsou slova, která každý používá, ale mám takový dojem, že málokdo opravdu ví, co ta slova ve skutečnosti znamenají. Když pozoruji děti kolem sebe, i ty odrostlejší, mám obavy, že je bude zajímat asi něco úplně jiného. 90% z nich čučí do mobilu a nebo tabletu (i když jsou ve skupinkách), nekomunikují spolu, nebaví se, jen ťukají a čučí...napadá mne, jak to asi vypadá u nich doma, zda se s nimi rodiče vůbec baví, probírají s nimi běžné věci, jejich den, jejich potřeby, přání, sdílejí s nimi jejich radosti a strosti, vštěpují jim slušné chování, tak, jak by to mělo být... zda se s dětmi jejich rodiče mazlí, projevují si navzájem lásku, důvěru, city...připadá mi, že většina současných dětí není dostatečně citově vybavena, rodiče na ně nemají čas, vydělávají peníze, dělají kariéru, zahlcují děti elektronikou, místo pohádky před spaním jim pohádku pustí v TV a nebo tabletu, nemají čas...dítě něco špatného provede a rodiče za to dávají vinu škole, špatné společnosti. To se mi nelíbí, myslím, že výchova pochází především z rodiny, ta má nějvětší podíl na tom, co se z malého človíčka stane za člověka. Dítě kopíruje své rodiče, svoji rodinu, ať už chce, či ne, nasává okolí. Jak má být vybaveno pro život, pro svoji rodinu, když mu chybí základ? Žije podle reklamy, návodů na šťastný život, podle toho, co je in? Raději se rozvede, nechce nic řešit, nevyhovuje mu to? Pryč s tím, hledá něco lepšího...kde je zodpovědnost, ty tolik opěvované city, důvěra? Mezi lidmi dnes převládá stres, agresivita, sobeckost a hlavně nevychovanost (ve smyslu špatné chování). Uvedu příklad: ze schodů na smíchovském nádraží jde dolů proti mně mladý, vysportovaný frajer, cca 25 let, dojde těsně přede mne (já vpravo nahoru, držím se zábradlí, protože mne bolí koleno) a praví: " uhni, stará kr...o, nebo tě smetu...", nezmohla jsem se v tu chvíli na slovo. Smíchovské schody jsou začarované, stává se mi to tam často, projevují se tak i mladé holky, o ostatních příhodách z cest v MHD ani nemluvím. Vždy, když se mi něco takového stane, myslím na to, z jaké rodiny asi tihle "lidé" pocházejí...co je vede k tomu, že se tak hnusně chovají...