Díky za vše co pro nás děláte i díky za krásnou fotku Aničky.

Skvělé, Helenko, my se sestrou taky různě experimentujeme a většinou si vytváříme mužské tvary od zvířecích druhů se ženskou mluvnickou podobou - gorilák, koalák, myšák, nebo naopak od mužských názvů - klokanka, lachtanka, varanka, králičice. To je snad ještě přípustné. S těmi mláďaty by mě zajímalo, jak se vyjadřuje příchod na svět. Tak kráva se telí, kočka kotí. A co psice-fena, koza, ovce, lama, velbloudice, hrošice a tolik dalších? Kdo to ví??

Otužilce obdivuji, ale při pohledu na ně mi naskakuje husí kůže. Líbí se mi, jak někteří novoroční plavci ve Vltavě u Národního divadla některé roky stěžují, že je voda moc teplá.

Kéž by to tak bylo u každého z nás! Díky, Květo.

Nebráním vám, Brigito, ale nevěřím síle modlitby na dálku. Modlitba může být účinná, pokud se týká mně samého. Protože mozek (či duše?) má sílu uzdravit naše tělo. A podobně. A ještě ne vždycky.

Známé jsou hrátky s čárkou - třeba: Tvoje stará pila leží ve sklepě. - Tvoje stará pila, leží ve sklepě. Nebo sekretářka: Co zas chcete, pane řediteli? - Co, zas chcete, pane řediteli? A pak ty spousty vět, co se čtou odpředu i odzadu, jako: Fešná paní volá: Má málo vína pan šéf?

Moc pěkné. Jenže to vypadá, že po ulicích chodí jen ženy štíhlé...Kde jsou ty ostatní?

Čepelko, Čepelko, bylo to vážně ostré. Smála jsem se tak, až mě rozbolela hlava i břicho, jen doufám, že nebudu postižena i katarem. Doufám, že jsem na tomto obšírném článku nevyplýtvala veškerý příděl smíchu na tento měsíc. Nejhorší na tom je, že si teď připadám jako blázen, který se směje něčemu, co ve skutečnosti vůbec k smíchu není. Obrázek na konci raději ani nekomentuji ... :-)

Hanko, Strakonice mají v Tobě výborného kronikáře města. Plovárnu, dudácký festival, ohňostroj, to vše nám natočíš na video a tak nám nic neunikne.

Nevím, jak dalece byli vojáci přísní všude v pohraničí k "vlastním lidem". Ale my, když jsme se dostali s dětmi za obcí Malonty na Šumavě při vycházce z letního tábora s výukou němčiny jen k první závoře, hned nás hnali pryč. Na "druhou stranu" jsem se dívala tak akorát u Braniborské brány v Berlíně. Viděla jsem, jak tam jezdí parkem trolejbus a z východní strany jel skrz bránu sovětský gazík s čestnou stráží k válečnému památníku do Záp. Berlína. To bylo v roce 1978 ještě povoleno. Ale pak natolik zpřísnili opatření, že brána byla zazděna a náměstí před ní vylidněno a střeženo.

Aničko máš pravdu, litují všechny zvířátka, je to pro ně velké trauma.

Stručně - nevěřím :)

No, Zdenko, opravdu zajímavý koníček. Já sice radši volím přírodu, ale proti gustu žádný dišputát. Každý jsme, lidově řečeno, ňáký. Zato to máte hezky sepsané.

V těchto dnech jsem zrovna viděla u sestry v TV cestopis o Portugalsku. Vzpomněla jsem si, Jarko, na Tvé cestování a tak trochu i na mou krátkou návštěvu Porta. A nezávisle na tom jsme si pak ještě s Marcelou připily portským. :-) Pěkný pozdrav a sestře držím palce!!

Chválím. Sama využívám Skype ke komunikaci s rozsáhlou rodinou a je to prima ."Co neumíme- to se naučíme". PC je výborná hračka ve všech směrech.

To je opravdu hezký nápad. A já jsem si do prasátka dávala zatím jen drobné, ušetřené za kávu z automatu. :-)

Asi to tak je, ale ne tady na íčku. My jsme tolerantní, máme pochopení, máme času málo a hlavně se máme rádi. Vnímáme a dáváme si krásu, lásku a dobro.

Zuzko, ať se Ti stále po celý rok daří psát krásné básničky - to je ještě jedno mé přání - Tobě do nového roku.

Gratuluji Aničce a Hance, oba zážitky roku se mi moc líbily. Také gratuluji Nadě, Janě i p. Marii, které uspěli v druhé soutěži.

Život tropí hlouposti - úsměvný článek a líbivý