Díky za "obyčejné" povídání a hezké fotky! ☆

Zajímalo by mě jaká jsou kritéria těch vašich soutěží? Objektivní asi nikoliv. Napsali jste mi, že literární nikoliv. Takže nejvíce čtenářů? To také neplatí. Několikrát jsem měl největší sledovatelnost. Takže nakonec to asi bude o sympatiích redakce. Tak proč ty soutěže vyhlašujete? Mě jste například vytočili. Psal jsem do sotěže několikrát. Už nebudu.

Pane Berko, když už jste se narodil a překonal nejednu životní překážku, přece byste se nebál poznat život v celé jeho délce a šíři. A k tomu patří i stáří se vším všudy, co jsme si za celý život nastřádali. Jen tak můžeme poznat, co všechno lidský život obnáší. A pochopit ho. Držím vám pěsti, ať to není tak zlé, jak se obáváte.

Lucie 2 se mi moc nelíbila, bylo to hledání děje a hlavně hodně zdlouhavé. Trojka navazovala na dvojku pomalým a podle mě zbytečným zabíháním do detailů co děti prováděly ve škole. Druhá polovina povídky, jak se objevil manžel, začala být zajímavá a závěr jste vygradovala, že zase budu čekat, jak to bude dál. Zatím dobrý, díky.

Moc hezké.

Život tropí hlouposti. Jen jestli ten pán nedostal od obdarované tou kytkou po hlavě.

Zajímavé techniky, moc se mi to líbí.

To mám ráda, to se mi líbí, to mě zajímá, to mě baví - děkuji, Marie, za mezinárodní kavárenské defilé :-) P.S. Dle Haliny Pawlovské - kafe a dort, nejlepší sport :-D

Soňo, jen bezpečné cesty a šťastné návraty domů i Tobě. ❤️

Jarko, krásně, ze života. Koně, psa a domecek jsem chtěla taky. Nakonec jsem chodila jezdit na jízdárnu, místo domečku byl rovnou zámek (už na štěstí není) a pejsani mi dávaj co proto...bábovky, masíčko, sýry, papírové kapesníčky a pantofle musí být ukryté...ale milujeme je všechny, i když jsou někdy na zabití :-)

Také jsem měla plány, jak si užiji penzi. Ale, artróza je potvora, užívám si hlavně Brufen a hůlku.

Děkuju za čtení Danielo. Já se bohužel s podobně postiženými lidmi setkal. Jeden byl muž a pokusil se o sebevraždu a druhá byla žena, na které se to hluboce podepsalo.

Jo, jo, Šárko, prostě ti svatí měli těžký život a ještě horší jeho konec :-( Chudák Valentin.

Dodatečně jsem objevila tento článek a ten nadpis je skutečně velmi pravdivý a výstižný - děkuji za něj

Děkuji, Honzo, za další glosu. "Náladu ovládej, pokud neposlouchá,..." něčím dobrým ji uplácej ;-)

Díky. Tolik poctivé práce nám zprostředovat zajímavosti z Olomouce. Moc pěkné.

Občas mám pocit, že jediný způsob, jak se vyhnout kyberútokům, je nemít peníze ani počítačovou techniku. Kybernetická kriminalita je vždy o krok před kriminalistickou možností účinné ochrany. Je to podobné jako s viry. Stále se vyvíjejí a zdokonalují. Vyvíjíme nové léky a umíráme na stále nové nemoci. Přesto je dobré být ve střehu.

Podle tohoto článku vnímám tuto část vašeho života jako pohodové plynutí časem. Jestli to tak doopravdy bylo, víte nejlíp vy sám. Přeji vám, ať teď plyne váš život co nejvíce podle vašich potřeb a představ.

Líbo, tahle část se také dobře čte, ale ve chvíli, kdy Lucie najde na chodbě ztracenou Anetku se ti zdvojují informace o zapomenuté svačině a navíc info o tom, jak Anetka jela do školy autem a Tomáš šel pěšky je podle mě zbytečná a zpomaluje děj. Mohla bys to nějak zkrátit a dát do přímé řeči a zbytek vysvětlování bys pak mohla vynechat zhruba od tohoto místa ...Ale já ho teď nemůžu najít", dodala a rozplakala se. "Neplač a řekni mi své jméno, já ti s tím pomůžu," uklidňovala jí Lucie. "Já jsem Anetka Novotná, a ty jsi cizí?" a pokračovat zbytkem textu...♥

Ivo, to je hezká bilance. I já patřím k těm, kteří našli na íčku mnoho spřízněných duší. Další inspirativní roky ve vzájemné pospolitosti přeji.