Zajímavé.

To jsou překrásní psi. Můj sen byl takový vlčák, ale tím, že tady na vesnici bylo mnoho zubožených, hladových koček, bylo nemožné si ještě k tomu pořídit velkého psa. Aspoň jsme zachránily se sestrou dva malé psy. Když jsme se sem nastěhovaly, přišlo nám k našim třem kočkám 16 hladových koček. Samozřejmě jsme je začaly krmit. A hledaly pro ně další pomoc.

Krásné, dojemné, milé... Moc děkuji za pěknou ranní chvíli, pane Jaromíre :-)

O skalním hradu Sloup a jeho okolí jsem tu psala loni - https://www.i60.cz/clanek/detail/37080/vzhuru-na-hrad-sloup-a-do-modliveho-dolu. Je tam všude krásně :)

...... :-)

O moudrosti přírody nepochybuji, dokonce ani v případě, že lidé odcházejí příliš brzy. Zřejmě mají splněno. Hezky rozjímavý článek.

Zdeněk Pokorný - to platí o všem. Díky.

Děkuji za pěkný fejeton, Honzo. Stalo se mi kdysi, že jsem se ocitla v novém, již roky vybudovaném domově jiným párem lidí a nahradila, po asi roční pauze, jeho ženskou část. Dlouho jsem se tam necítila jako doma. Až, když jsme postupně vyměnili většinu vybavení, ten pocit přišel. Trvalo to několik let. Ale stejně to nedosáhlo 100%. Je fajn, když se hnízdo staví v páru od prvního stébla. A nebo sám sobě a po svém. "Doma je tam, kde si mohu pověsit svůj klobouk," řekl kdysi klasik, tak jsem asi moc komplikovaná...

Ivo,to se mi moc líbí ❤️

To může být zajímavé.

Zdenko, to je hrozný zážitek. Asi bych se do Bulharska už nikdy nepodívala. Děkuji za sdílení.

Zažila jsem to před dvaceti lety, to byla podpora domácí péče v plenkách. Bez obětavé kamarádky bych to nezvládla. Dnes je i v našich končinách podpora domácí péče o kus dál. A to je dobře. Díky za článek. Informace v této oblasti mohou usnadnit život nejen pečovatelům, ale hlavně těm, kteří péči na plný úvazek potřebují.

Na počest stávky a protestů tisíců švadlenek na počátku 20. století v New Yorku vznikla tradice slavení MDŽ, a na počest mnicha Valentýna ze starověkého Říma, který byl umučen a svatořečen za to, že pomáhal zamilovaným, vznikl svátek sv. Valentýna. Co z toho kdo udělal, je až druhotné proti tomu, že každá příležitost navíc - k upřímné oslavě ŽENY /milenky, matky, babičky... a LÁSKY je moc fajn. Každý po svém a jak to cítí.

Dnes už nejsou titulky v pořádku nikde: co to asi je Předsatvení????

Pěkná vzpomínka. :-)

Díky za milé počtení. Jako bych se vrátila do dětských let. U nás doma četla celá rodina, ale záhy nám domácí sortiment nestačil, a tak jsme také se síťovkami chodili 4 sourozenci do místní knihovny v Modřanech. Zatímco já jsem v první třídě slabikovala máma má mísu, můj o rok mladší bratr již četl noviny a hipologické knihy. Jablka se neodkutálela, takže i nastupující generace mají plné regály knih a někteří jedinci je i sami vydávají. S knihami člověk prožije mnoho životů...

Blanko, zavzpomínala jsem při čtení. Byla jsem tu již dvakrát, na zámku a prohlédnout si kořáry. Je to krásné místo, ale nebyl čas se toulat parkem a jít nahoru na Kosíř.

Danko, pravdu díš. Nestačí jen vzpomínat, ale taky vyrazit. :-)

Omlouvám se, Zdeňku. Když jsem chtěla hodnotit plným počtem *, zjistila jsem, že už jsem "hodnotila" nechtěně...

Danko, zase sis létala v oblacích. Super fotky! Zažila jsem let vrtulníkem nad Kavkazem a ledovcovým jezerem Rica v roce 1982. Nádherný zážitek – ale pilotovat bych to tam nechtěla.