Tak nevím. Je mi 65 a už na zdrav. škole si většina děvčat dělala řidičák. Nicméně automobil nevlastním, z důchodu bych jeho provoz a údržbu nezaplatila. Takže batoh na záda a jde se na nákup nebo jede za vnoučaty.

To je vždycky, když je nápověda pomocí aristokracie, dost obtížné. Černínové taky vlastnili kdeco.... Ale našel jsem to.

Je-li láska upřímná není věk důležitý.

Paní Karasová je velmi příjemná dáma se smyslem pro jemné formy humoru. Umí s klidem a nadhledem řešit problémy a vnášela vždy klid a pohodu do každé přehlídky. Ty jsou pokaždé plné zmatků a nervozity. Tedy je to velmi přínosné. Jsem rád, že zde byla čtenářům trochu představena.

Zajímavé informace. O obřím hradě jsem ještě nikdy neslyšel.

o-o-óóó, tak na tohle nemám čas, jsem tu jen na skok. Ale i Okolo Třeboně, pasou se tam koně :-D

Napověděl mi panský pivovar, ostatní údaje snad sedí.

Mně pomohl zvyk s vycpanou kozou, o kterém se zmínila Miluška.

Tuto krajinu znám sice už dávno, ale pouze z vlaku projíždějícího tudy do Drážďan. Dřív jsem si říkala, že na německé straně jsou hezčí skály než u nás, ale dnes to vnímám jako celek. Díky za výletní vyprávění.

My máme také řadu starých fotografií, hlavně předků z otcovy strany, ale u většiny z nich bohužel nevíme, kdo to byl. Pokud vím, tak ve větvi předků otcovy matky byl údajmě c. k. vojenský kapelník a skladatel Karel Komzák, který je na týnském hřbitově i pohřben. Ale jeho jméno už dávno upadlo v zapomenutí. Je to hezké, když jste se dověděl takové cenné informace.

Jmenované Marii bych doporučila, aby si přečetla můj článek Šedesátka, kde jsem se s tím samým problémem vypořádala po svém. A letos v naší rodině byla devadesátka, ke které jsme dali dohromady širokou rodinu, která by se jinak nesešla a bylo to prima. Občas by asi bylo dobré se neškaredit a třeba i ty ironické poznámky brát s humorem.

V Horalu, tehdy to byl Orea Horal Resort, jsem byla ještě jako nesenior. Bylo tam moc príma. Mám bezva vzpomínku, kdy jsem si cestu z Výrovky chtěla zkrátit, že přeci nepůjdu až dolů do Špindlu, tak jsem šla sjezdovkou dolů.. óóó jak jsem si pak nadávala, kolena dostala dost zabrat a nepomohlo ani cik cak. Jak jsem pak byla ráda za vířivku v hotelu si jistě umíte představit.

Město leží na řece a v městském muzeu je mimo jiné sbírka tektitů, nesoucích název odvozený právě z této řeky. Ufff!

Jarmilko, jako bych tam s Tebou byla.

Krásná a krásný, čtivý článek. Děkuji.

Příhoda sice nemilá, ale s nápadem a vtipem popsaná. Malé mistovské dílko, jak už u autorky bývá zvykem.

Jarmilko, tak krásně jste vybásnila svítání!

Konečně článek o Rusku, kde se nepíše jen negativně a o separatistech. Ano, Rusko je zajímavá země se spoustou památek a oplývá bohatstvím. Je to veliká země s klady i zápory jako kdekoliv jinde. Jsem ráda, že jsem si o tom přečetla ve vašem článku. Nikdy jsem v Rusku nebyla, ale navštívit jeho památky stojí určitě zato. Díky, pane Žižko.

My jsme se tu "na jihu" poradily s Marcelou a většinu tipuje ona, já jsem bez fantazie. Tedy - fototapeta , drátěnka na nádobí, část nějaké exotické rostliny, ptačí pero, skleněná výplň dveří, prostředek květu kopretiny či podobné.

Pobavila jsem se.Co bych dala za takového dědu.Vůbec by mi nevadilo,že jsem "ten zlý".Ale jsem na hlídání sama,tak se snažím kluky taky občas nějakou blbostí potěšit.Ale čím jsem starší,jde to hůř.Budu se těšit na další zážitky.