Hezký a náročný koníček. Já si pak mohu o tom v pohodě číst a věnovat se přitom svým koníčkům.

Opravdu letní pohodová.

Taková magická večerní prohlídka hradu s dobovým dějem, to muselo být kouzelné!

Měla jsem o trochu staršího kamaráda, který takhle vyjel na práci do Británie. Jeho teta byla navíc Angličanka, která si vzala čs. letce. Vrátil se a pak toho hodně litoval. Já jsem studovala němčinu a v normalizaci jsem si za špatných okolností několikrát říkala, že jsem měla vycestovat v 68 do Německa. Jenže jsem byla ještě taková hodně nesmělá. Později jsem toho ale už nikdy nelitovala, tím spíš, že už se mohlo cestovat. Díky za hezké vyprávění, které mi připomnělo tu dobu.

Na školní srazy chodím ráda. Ze základky mi to posledně nevyšlo, ale většina žije v mém rodišti, takže se občas vídáme a jsme na telefonu. Ze střední je to vždycky za pár let. S dvěma spolužačkami jsem ve styku častěji, protože se přátelíme. A z toho, jak vypadám si hlavu opravdu nedělám. Dneska zmizel i komplex méněcennosti, kterým jsem kdysi dost trpěla.

Pane Miloši tak prostě si TV nezapínejte, nebo se dívejte na večerníčky

1/ nejprve mi bleskla hlavou hlava sovy sněžné, při bližším prozkoumání snad knedlíkový smajlík v krustě, 2/ rákosové prostírání, 3/ chránič vejce, 4/ spíchlá síťka horkou jehlou, 5/ buben pračky. 6/ kráječ na vejce

Jó tetička alergie, nezvaná přijela a nehodlá odjet. :-) Dlouho jsem si myslela, že když mě škrábe v krku a kašlu při škrábání nových brambor, je to normální. A dneska si nemůžu dát ani jablko, ani třešně, ani meruňky ...

Občas není marné nakouknout do partnerova světa. Pěkně jste nám to předvedla.

K pozdravu i přání pro Libora se připojuji, ale do hrátek se mi teď moc nechce. Děvčata, jste šikulky, zatímco já jsem lenoch. Ještě tak pastelku do ruky ... :-)

Kdysi to bez "dermáku" ani nešlo. Nafáblovaný obličej, oči orámované linkou. To byly časy! Občas do prodejny Dermacol zavítám, mrknu na novinky, něco vyzkouším, případně koupím. Krycí krémy to ale nejsou.

Hani, zo je úžasné. TY jsi úžasná.

Hodně zajímavé nádraží ! Tam jsem nebyl, musel jsem hledat, ale ta architektura je trochu nápovědná....

Pohyb je "moje". Jive nebo cha-chu bych ráda zkusila. Ale pro seniory - to jsem neslyšela, snad se vyučuje jen v tanečních. Uvidím. Zatím si vystačím se zumbou.

Mňam, to musí být bašta!

Paráda! :-)

Venkovní teploměr, kedlubna, nějaká plastová miska, máslo nebo sýr krájené zdobným nožem, čerstvé datle, cedník?

Pro mě je zajímavé, co jste vylíčil, protože jsem o sovětské posádce v Milovicích vlastně nikdy nic konkrétního neslyšela. Ale zato si vzpomínám, jak to bylo obdobně v NDR. V Brandenburgu, kde jsem byla v r. 1980 a 1984 na kurzu zahraničních učitelů němčiny, byli také Rusové, celé veliké sídliště, kam se, kupodivu, asi narozdíl od objektu kasáren, vstoupit smělo. Tam žily rodiny důstojníků jako ve vlastním městě, všude ruština, ruské luxusní obchody se západním zbožím. Šel třeba důstojník a za ním několik kroků jeho "pucflek", který mu nesl tašky s nákupem. Kdysi jsem byla v černomořském středisku Soči a viděla jsem, že pro místní tam byla všude bída. Tihle v NDR se roztahovali jak panstvo. Za čí peníze žili, nevím.

Ráda čtu vaše "příběhy ze života", jen mi občas (právě dnes), vadí degradující způsob, jakým popisujete a hodnotíte jiné lidi. Kdyby šlo evidentně o uměleckou nadsázku, bylo by to snad trochu méně mimo mísu.

Zvědavé mládí, také znám podobné otázky na tělo. Moc jsem se při čtení bavila.