Bez pohádek, nejsou ty pravé vánoce.

Ahoj Heli, vítej mezi pisatelkami a pisateli íčka a stav se i na chatu ;-).

Velmi mne těší je-li pravdou, že o vyprávění těchto statečných lidí je i dnes zájem mezi studenty, to bych byl nečekal.

Je pravda, že jsem se v mládí za některé věci také trochu styděla, hlavně za přešité oblečení, třeba paleto ze zimníku po dědovi (!), ale pak přišlo do módy retro a najednou jsem koncem 70. let měla několikery předválečné šaty naší maminky s vycpávkami a kolovou sukní a byla jsem frajerka. Dnes vnímám staré věci s něžnou úctou, vím, po kom jsou, a lituji, že jich řada zmizela právě tak jako jejich nositelé či vlastníci.

To je hezoučké. Alenko, ptáčku ohnivý, hlavně si nedělejte vrásky Vy!

Je to tak. Moc hezky jsi to napsala. Sám bych to lépe nevyjádřil. :-)

Paní Evo, to je krásný článek i fotografie zahrady v měsících roku. Je to živé dědictví a toho je nutné si vážit. Ať je Vaše rodina na té zahradě šťastná a dlouho pospolu.

Určitě každý z nás přemýšlí o svém stáří, ale málokdo ho umí takhle optimisticky přijmout. Pokud ano, má už z poloviny vyhráno nad všemi obavami a bolestmi. Moc děkuji.

To je děsně zajímavý článek. Video je technicky dokonalé. Celé je to SUPER MOGUL S HVĚZDIČKOU. Pět hvězdiček je málo. Při třídění ryb jsem si vzpomněl na film "Planeta opic".

Jednu listopadovou akci už mám za sebou. Byla to zajímavá přednáška archeologů, kteří byli povoláni k záchranným akcím případného archeologického materiálu při příležitosti odvodnění zdí místního kostela. Tři další akce na listopad už mám jisté. Koupila jsem si vstupenku na ONE WOMAN SHOW HALINY PAWLOWSKÉ, která se koná 6. listopadu ve zlatohorském kině a v pondělí nato máme sraz s bývalými kolegy. Také bych ráda zašla na ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMKU v proluce na náměstí, které se koná 27. listopadu. Mezi tím se najde spousta dalších akcí zatím nejistých, ale možných. Marně třeba hledáme, kam se vypravíme na SVATOMARTINSKOU HUSU.

Co k tomu říci? Nejen ten tulipán, ale i ta říkanka je hodně povadlá.

Pamatuji si z doby, kdy jsem působila v Českých Budějovicích, na zemětřesení, které mělo epicentrum v nedalekém Rakousku. Bydlela jsem ve 2. patře na ubytovně, pěkně se to s námi zhouplo a v patrech nad námi začali ječet.

Myslím, Haničko, že úkolem v životě není jen přivést na svět potomstvo. Takže asi splněno nemáš, hezky tu ještě pobuď a vyprávěj ve svém stylu dál!! :-)

Velmi krásné, hluboké a plné citu, navíc dokonale zveršované. Co víc o tom psát? Každý kdo to čte, ten to cítí.

Hani, dík za tip = nejen pro mne. Už 3 moje vnoučata jsou vedoucími skautských oddílů - sdělím pro event. možnost výletu s dětmi.

Norsko je nádherná země pro všechny , nejen pro rybáře....

No,já o tom tak přesvědčena nejsem.Prožívala jsem tuto situaci na vlastní kůži nedávno.A musím přiznat,že to nebylo vůbec lehké.Rodiče můžeme mít rádi sebevíc,ale pokud máme doma i protějšek a lásku či péči v jednom bytě musíte chtě nechtě dělit na několik částí,navíc,když už není k ruce nikdo jiný,kdo by občas jakkoliv pomohl,je to velice těžká situace.

Pro mě hezká myšlenka i postřeh. Vítám vás, pane Bořku, mezi námi. :-)

Polévka může být dobrá. Připomíná mi naší polévku, říkáme jí bílá. Rozdíl je, že nedáváme klobásu, ale vajíčka.

Jiný kraj, jiný mrav. My byli dnes pozdě odpoledne na hřbitově. Byla tam spousta lidí a dětí, světýlek a nazdobených hrobů. Hlavně dětské hlásky oživovaly ponurou náladu. "Můžu říci babičce básničku ?" "Jsou tam oba s dědou?" "Hele brouček , vleze k nim?" "Není to dušička?" Bylo to tak láskyplné, vůbec smutné....