Díky, moc hezké. Fechrování neznám.

Myslím, Vlaďko, že tady v té kapitole je ukázka toho pozitivního, co tahle, pro někoho zcela zavrženíhodná, doba může lidem dát. A to je větší ohleduplnost a soudržnost, mnohdy u nejbližšího člověka objevení jeho skutečných kvalit, které za "normálního" každodenního chodu zakryjí pseudoproblémy.

Velmi užitečný článek, pokusím se podle něj také něco ušít!

O polské válečné historii vím něco díky práci v archivu. S celou tlustou spisovou složkou o případu Katyn jsem se setkala v 90. letech v Bundesarchivu, jednalo se o převzatý materiál z bývalého archivu východoněmecké Stasi. Poláky jsem poznala jen povrchně při stážích pro němčináře v NDR. Byli velmi sebevědomí a na kurzy v NDR jezdili jen proto, že to byl povinný předstupeň možné účasti na kurzu v NSR. Sama jsem však nikdy v Polsku nebyla.

Také už jsem to četla před dvěma či třemi dny...

Fíha! Vždyť mi nezbude čas na nic jiného. :-)

Zajisté to nemají jednoduché,ale považte,jsou to pouze "hoteliéři"nebo sem spadajíi osttní profese?!Někteří zaměstnavatelé svým zaměstnancům "dopřávali" i na úkor svých marží,ale jsou i tací,kteří "syslili pouze pro svoje "potěšení",ale bohužel to je v každém zaměstnání a teď "babo raď" Přeji všem lidem ať toto přežíjí hlavně ve zdraví - ostatní se ukáže časem.

Paráda.... :-) :-) :-)

Díky, to se mi moc zamlouvá.

Soni, to se ti moc povedlo. :-)

Nejsi sama, které se tato nová moda nelíbí a působí potíže s dýcháním. Ale co jsem četla dnes na seznamu, tak ty roušky prý se budou nosit delší dobu a snad se stanou běžným doplnkem našeho šatníku.

Skype občas zlobí a vypadává. Dobré jsou i aplikace do chytrých telefonů, např. WhatsUp a Viber. Dávám jim přednost před Skypem.

Ali, jsi odvážná turistka. Hezky píšeš, hezky fotíš. :-)

Asi to vím, ale počkám.... :-) :-)

Sice se nepřejídám, protože si jídlo šetřím.Nevím, při zákazu vycházení, kdy si budu moci koupit nové. A protože je zákaz vycházeni, do lesa se vážně nedostanu.Běhám tedy po svém malém bytě, aby mi netuhly nohy. Máte ještě jiné , dobré rady pro důchodce , kteří při svém nedobrém zdravotním stavu toho moc zacvičit nemůžou?

My o trávník také pečujeme. Je to paráda, když se může člověk projít bosýma nohama po krásně měkkém trávníku. Pravidelně ho zaléváme a hnojíme. Jinak by pěkný nebyl. Celkově se o naši zahradu snažíme starat. Je to pro mě radost i příjemný odpočinek. Nakoupil jsem proto nářadí pro zahradu z https://www.naradinazahradu.cz/ bez kterého bychom nic neudělali.

Pěkné ukázky. Také pletu, ale obvazy pro malomocné. Hladce z bavlněné příze, 25 oček včetně krajových, otočit a opakovat, dokud nevypletu na jehlicích č. 2 třicetigramové klubíčko, což se rovná 1,5 m obvazu. Už to mohu dělat i potmě, ale to raději spím. :-)

Pamatuji si, že v dětství jsem slýchala písničku, kde bylo...čas, ten nezná slitování ale ani s jedním z nás, čas je proto, dámy, páni, aby se tu nepropás´.... Využít smysluplně čas lze v této době i něčím, co mnohým může připadat na hlavu, totiž zdánlivým "nicneděláním", vedoucím k navázání bližšího kontaktu sama se sebou. Je to taková malá prověrka, jak dalece se mohu na sebe spolehnout. Díky, Věrko.

"Jak se zabavit v době karantény?" KDO TO NEVÍ, neumí se smířit sám se sebou, je veden strachem, že přijde o hmotné statky, pro které se "tolik nadřel", MÁ SMŮLU.

Elen, to je krásný, vtipný a pohodový článek. Bylo to milé pohlazení po duši a potěšení pro oči všem, co mají rádi přírodu. A Tvoje fotky? Jako vždy perfektní. Při jejich prohlížení jsem si vzpomněla na jeden pořad v televizi, který jsem sledovala s mým otcem v dětství Jmenoval se Lovy beze zbraní.