Na Sicílii naprosto běžná věc. A napříč Apeninským poloostrovem  jakbysmet.  Teď je  zrovna jejich doba...

Minne di Sant' Agata - Prsa sv. Agáty. Jde totiž o dortíky. U nás se světici, o jejíž ňadra jde, říkávalo Háta. Prsa jsou jejím specifickým a trochu drsným atributem. Pro nás. V Itálii to očividně tak neberou, když jejich proslavený dezert připomíná Agátino velmi drastické umučení. 

Svatá Agáta (Francisco de Zurbarán, 1630-33);  wikimedia.commons

 

Čeká nás docela kruté drama, tak raději nejdřív recept na ty zmíněné dortíky.  Už i proto, že Háta slaví 5. února a cukr posiluje nervy.

Minne di Sant´Agata - Prsa sv. Agáty

Těsto: 600 g mouky 00; 150 g  moučkového cukru; 120 g sádla ; 2 vejce; vanilka nebo vanilkový extrakt, citronová kůra

Nádivka: 500 g ricotty; 80 g cukru; 100 g kandovaného ovoce (citron, pomeranč, dýně); 100 g  vloček z kvalitní hořké čokolády 

Poleva: 350 g moučkového cukru; 2 lžíce citronové šťávy; 2 bílky

Připravíme těsto,  které vyválíme na cca 0,5 cm. Formičky přimo ve tvaru ňadérek asi u nás v domácnostech moc nemáme, ale dobře poslouží klasické silikonové "polokoule" se základnou 7-8 cm. Formičky vyložíme těstem, dáme nádivku, přiklopíme dalším těstem a spojíme. Také můžeme s těstem a nádivkou pracovat jako s ovocnými knedlíky a poté vytvořit základnu stlačením. Tvarujme ale obezřetně, aby nevznikla nadměrná velikost...

Pečeme v předehřáté troubě (170 stupňů) cca půl hodiny. Po vychladnutí polejeme prsíčka polevou. A bradavka? Kandovaná třešnička! 

(Pixabay)

A teď už ke svaté Agátě, co se narodila a žila v sicilské Catanii v první polovině 3. století. Pocházela ze vznešené rodiny a byla neobyčejně krásná. Také byla tajnou křesťankou. Takže, když se do ní zamiloval římský prefekt Quintianus, bylo zle. Nedal jí ani chvíli pokoj, a tak se mu upřímně vyznala, proč jeho nikdy nebude. Prefekt se rozzuřil a pomstil se. Agátu jako křesťanku udal tribunálu. Načež ji společně všichni odsoudili k postupné "práci" v nevěstinci. Krásnou věřící dívku ale nezlomily ani zástupy chtivých zákazníků. Takže došlo na torturu.

Římští vojáci začali krutým budoucím atributem: dívce kleštěmi odtrhli obě ňadra a její bezvládné tělo pohodili bez ošetření na podlahu vězeňské kobky. Podle legendy se tam Agátě zjevil svatý Petr a její příšerná zranění zahojil.

A tak Římané další den pokračovali. Váleli tu ubožačku ve skleněných střepech a pekli ji na žhavém uhlí. Naštěstí Hátu zachránilo zemětřesení, díky kterému vojáci s myrtýriem přestali. Přesto na jeho následky Agáta ve vězení zemřela. V Catanii, 5. února roku 251.

Uctívání nové lidové mučednice začalo už do roka. Tehdy totiž, přesně ve výroční den její smrti, se děsivě probudila Etna a vybuchla. Chrlila tak mocně, že hrozilo zničení Catanie. Zoufalí obyvatelé se upnuli ke své Agátě a šli v procesí proti tekoucí lávě s jejím závojem. A Etna se utišila a už neblafla. Tak říká legenda.

Od té doby pomáhá Háta při zemětřeseních (jedno zastavilo její týrání), při soptění Etny a také při ohni. K tomu je patronkou havířů, tkalců, zlatníků a žen.  Především ale kojných (pochopitelné) a zvonařů. Prý na paměť Agátiných prsou mají zvony odedávna svůj tvar.

No a od 20. století dělá světice tu nejzáslužnější práci. Oficiálně chrání před rakovinou prsu a pomáhá uzdravovat její oběti. Poslední dobou asi chudák Agáta neví, kam dřív skočit.  Bohužel...

Svatá Agáta. Freska že 16. století v kostele sv. Mauricia v Miláně. (wikimedia.commons)

Na obrazech a sochách sv. Agátu vždycky bezpečně poznáte. Většinou totiž nese - lehce naturalisticky -  svá prsa před sebou na tácu. Dalšími viditelnými atributy jsou  mučící nástroje jako kleště, nůžky, pochodeň nebo hranice žhavého uhlí.

V českých zemích uctívali naši předkové svou Hátu už od 12. století. Dokonce si jméno Agáta i doslova přeložili. Z původní řečtiny (agathos = dobrý, milý, čestný) na půvabnou slovanskou Dobromilu. Pranostik má tahle svatá víc než dost a letos jí fakt docela vycházejí:

Svatá Agáta na ranní mlhy bývá bohatá.

Na svatou Agátu zůstaň ještě v kabátu.

Na svatou Hátu nafouká za každou latu.

Svatá Agáta bývá na sníh bohatá.

Všudypřítomná zima je u nás s Agátou navždy propojená. Možná proto na její počest ani nic nepečeme. A tak mám radost,  že jsem dnes - při vzpomince na Hátino kruté umučení - přinesla néco dobrého z její slunné sicilské domoviny...

 

Fakta: Rok se svatými (Schindler, Schauber); Karmelitánské nakladatelství.