Jsou čtyři hodiny odpolední a venku se už stmívá. Trochu brzy. Zimní čas, který nemám moc rád. Na náměstí svítí výklady obchodů, rozbředlý sníh pokrývá celé náměstí, lidé jsou oblečeni do zimního a já sedím nyní sám ve své oblíbené kavárně Anděl. Nostalgie začínající zimy působí.

Kamarádka šla cosi nakoupit a mne nenapadá vůbec nic, čím bych vyplnil prázdnotu této chvíle. Popíjím výborné kapučíno a hlavou mi najednou projela moudrá myšlenka římského lyrika Horatia Flacca:

 „Náladu ovládej: pokud neposlouchá, vládne.“

Hezky se to říká – ovládej svou náladu. Někdy je však obtížné svoji, ne příliš pozitivní, náladu ovládnout. Takové chvíle se sice občas objeví, chvíli trvají, ale posléze špatná nálada přece jen odchází. A život jde dál. Nemá význam myslet na blbosti a zbytečně si zatěžovat hlavu. Zítra přece začne nový den a pozítří také, venku bude asi stále ležet mokrý sníh a kolem čtvrté se bude stmívat. Zima se, holt, zastavit nedá. Ani věčný koloběh dní. A nám nezbývá, než tento fakt vzít na vědomí.

Hodil jsem tyto úvahy za hlavu, vytáhl z tašky zápisník a pokusil jsem se na toto zimní téma něco smysluplného napsat. Doma to pak blíž rozvedu. Snad mne něco moudrého ještě k tomu napadne. Kamarádka se vrací z  nákupu. Právě včas. Autobus nám jede za chvíli.

* * *