Když jsem na podzim loňského roku vyhrála v jedné soutěži na portálu i60 woucher do Národního divadla, byla jsem moc ráda. Přizvala jsem manžela a vnuka, a začala plánovat předjarní výlet do "matičky" Prahy. Napřed jsem listovala v nabídce repertoáru našeho nejslavnějšího divadla, až mi padla do oka opera Prodaná nevěsta na scéně historické budovy. 

Protože představení mělo končit až v pozdních večerních hodinách, musela jsem pro nás ještě najít vhodné ubytování někde nedaleko od středu města. Na Bookingu, se kterým mám ty nejlepší zkušenosti, jsem z nabídky vybrala Interhotel International. A udělala jsem dobře. Nejenže cena ubytování se snídaní byla hodně výhodná, hotel leží na konečné tramvajové linky č. 18.

Tato linka má zastávky přesně tam, kam naše kroky směřovaly. Do Prahy jsme přijeli vlakem dopoledne po 11. hodině. Po ubytování v hotelu jsme vyrazili do ulic. První zastávkou bylo Staroměstské náměstí. Potom jsme to vzali přes Karlův most na Pražský hrad, kde jsme měli sraz s kamarádkami z "íčka", s Jitkou H. a Danielou Ř. Domluvila jsme s nimi společnou prohlídku výstavy Předjaří v Královském skleníku. 

Když jsme se pokochali krásou jarních kytek, doprovodila nás Daniela ještě na procházce podhradím okolo Míčovny Pražského hradu, Letohrádku královny Anny, vedle Jeleního příkopu až k Bilíkově vile. Skončili jsme na zastávce naší 18. Bylo už načase zajet si do hotelu trošku odpočinout, a "hodit se do gala" na večerní operu v Národním divadle, kam nás zase ta 18 bezpečně dopravila. 

Opera Prodaná nevěsta byla upravena do moderního hávu. Ještě teď jsem nepochopila tu logiku, když Kecal v šusťákové soupravě z "devadesátek" uprostřed promítaných paneláků, zpívá árii, že zná jednu dívku, co má dukáty a chalupu dostane od táty. Dvě krávy má a hezké telátko... Co s tím uprostřed sídliště? Herecké a pěvecké výkony byly ale moc hezké. Já jsem si hlavně vychutnala tu melodickou hudbu Bedřicha Smetany. Potom už jsme unavení usnuli v útulném pokoji našeho hotelu. 

Druhý den po vydatné hotelové snídani jsme spěchali na schůzku s Danielou u Tančícího domu. Tento hotel na Rašínově nábřeží, od architeků Franka Gehryho a Vlada Miluniče, byl dostavěn v roce 1996. Tato neobvyklá stavba rozdělila veřejnost na dva tábory. Nám se tam ale hodně líbilo. Z terasy byly hezké pohledy na Vltavu i na Staré Město. Na posezení v zajímavé kavárničce nebo restauraci už jsme ale neměli čas. Příště to musíme napravit. 

Vnuk Andrej dostal od rodičů 500 Kč s tím, že nás musí pozvat někam na oběd. Myslíte si, že se někde v Praze vejde do této částky oběd pro tři osoby? Po roční opravě byla znovu otevřena jídelna U Rozvařilů v pátém patře Bílé Labutě, kam jsme se dopravili metrem z Karlova náměstí. Nabídka jídel v ceně okolo 130 Kč byla hodně lákavá, nám však po hotelové snídani stačil výborný silný kuřecí vývar. 

Na závěr našeho pobytu v Praze jsme si ještě prošli Václavské náměstí, a hodně spokojení s pražským pobytem, jsme na Hlavním nádraží nasedli do rychlíku směr Morava. 

Fotogalerie