Život plyne jako voda, den po dnu ubíhá a najednou člověk zjišťuje, že je zase o rok starší. Dny nové nepřinášejí jen události radostné, ale i kruté.

Tak starý pán otevírá zásilku a tam parte. Další pohřeb v rodině. Nikdo tu není věčně. Jedni se rodí, jiní odcházejí. Ale že je jich nějak hodně, co se nedožili ani do důchodu! Vzpomíná a počítá, pak vyřazuje ty příbuzné a dlouhověké atakující 100 lete jubileum. Omezuje výběr pouze na své vrstevníky, ale stále je ve druhé desítce!

Tak tedy jmenovitě a pouze svou generaci. Realita je neúprosná. Všichni to byli mladí muži a mezi nimi jen dvě ženy. Jedna silná kuřačka a druhá tragicky po pádu z výšky.

Ale proč ti mladí muži? Proč se nedožili aspoň do důchodu? Že by důsledkem těžké práce? Na Ostravsku je těžký průmysl s nebezpečnou prací a i neblaze proslulé hlubinné šachty. Jenže takovou práci nikdo z nich nevykonával. Prostě onemocněli a zemřeli.

Podivné. Že by moudrá příroda takto svými mechanismy si sama korigovala počty svého nejdokonalejšího díla v podobě člověka a ji nejvíce škodícího? Že by selektovala výběr a počet samců byl neužitečně vysoký?

Možná je tomu tak. Nakonec taková myšlenka už napadla tvůrce filmu Sex mise. V něm je podobenství více než jen to, že muži vymřeli a ženy se reprodukují uměle.

A tak smuteční oděv a černou kravatu se smíšenými pocity odkládá. Ale jen do pohotovostního uložení. Neodbytná myšlenka jej pronásleduje a vtírá se otázka. Kdy a kdo to bude příště? Třeba i on sám, když průměrný věk dožití mužů už dávno překročil. Pak by to ovšem bylo podle moudré přírody a to by ho ani moc mrzet nemuselo.