Moc a síla titulu doktora nebo alespoň magistra práv je v české společnosti nesmírná.  Těžko říci, zda to je tak nízkým právním vědomím našich  občanů  nebo se jedná jen  o nepřiměřenou  úctu  k tomuto titulu, pramenící ještě někde v Rakousko-Uherských vodách. 

          Vždy  mě zajímalo, proč lidé, obecně na „ty všechny inteligenty“ nadávající a jimi pohrdající, se  ve chvíli, kdy něco potřebují,  začnou  před právníky  chovat jak ten známý vesnický  prosťáček,  téměř se uklánět  a kdyby měli  čepici, určitě by ji v rukách  žmoulali.  Ti ostatní pak alespoň slovům  člověka  s titulem JUDr. věří jak evangeliu,  Marxovi  a Stalinovi  dohromady  nebo  Dalajlámovi, záleží, jak je kdo orientován. 

           Je běžné, že daňové subjekty zpochybňovaly naše tvrzení a rozhodnutí, protože „ jejich právník jim to řekl jinak“. To se bere jako samozřejmost a konečně je to práce zástupců s právnickým vzděláním, hájit zájmy svých klientů.  Ale následující scénka z daňového řízení  ukáže ten  právnický syndrom  v naprosto nové,  brutální  a zároveň   neuvěřitelně  paradoxní podobě.

    

           Rozlícený daňový dlužník, budeme mu říkat „ pan Zuřivý“  se přiřítil  na finanční ředitelství v úřední den, těsně poté, co se do krve pohádal  na finančním úřadě, bohužel to neměl daleko, takže nestačil vychladnout.  Bez zaklepání rozrazil dveře naší kanceláře a zařval mocným hlasem : „ Kdo tady má na starosti vymáhání nedoplatků ? „ Můj kolega  se nebojácně ke své specializaci přihlásil, nabídnul  pánovi židli, vyslechl  jeho   verzi případu, našel si ho v databázi daňových dlužníků   a poté mu velmi  podrobně, odborně a korektně celou situaci vysvětlil, přičemž mu i nastínil možnosti nápravy  jeho  neblahého dlužného stavu vůči státnímu rozpočtu. Já jsem celé jednání  zaujatě  sledovala  a uznale si v duchu říkala, jak to kolega umí perfektně vysvětlit, že je to skutečně odborník na svém místě. 

           Bohužel  pan Zuřivý můj názor nesdílel, odborný výklad a rady mého kolegy, vlastnícího   „pouze“ inženýrský  titul  neurvale přerušil :

 „ Já vám nevěřím ! Já  chci právníka ! Přiveďte mi právníka ! “              

 „No,  víte, pane Zuřivý, začal mu opatrně vysvětlovat kolega, „ my tady u nás právníka se specializací na exekuce nemáme, budete se muset spokojit se mnou.“

„ V žádném případě, vy tomu vůbec nerozumíte, já chci právníka !“  trval na svém   pan Zuřivý  a  v tom přišla moje chvíle.

           Já, která jsem až do tohoto okamžiku do jednání nezasahovala, vymáhací kompetence nemajíc, jsem náhle prohlásila :

„Chcete právníka ? Dostanete ho.“  A vyběhla jsem z kanceláře,  přičemž jsem za zády cítila nechápající kolegův pohled.

          Náš právník, honosící se titulem JUDr., toho času již vojenský důchodce, který si u nás velice slušně přivydělával tím, že   „zastupoval  naše ředitelství“,  což v praxi znamenalo, že  nosil na soud  naše stanoviska k žalobám a čekal, jak to dopadne. (Někdy výsledek zapomněl, než se od soudu  vrátil  a na naše dotazy odpovídal, že nám to přijde poštou), nevěděl o vymáhání daňových nedoplatků naprosto nic.

          Já však věděla, že mou žádost o právnickou pomoc při jednání neodmítne, neboť „ kdo neví, že nic  neví, ničeho se nebojí.“  Takže  sebevědomě  nakráčel  do místa jednání,  představil se  a :

„ Co máte za problém, pane Zuřivý?  Dlužník  začal překotně líčit svou situaci, ve které byl vždy on v právu a finanční orgán nikoliv, což jej přivedlo tam, kde se nyní nachází, to znamená v dluhové pasti s exekucí na krku.  

„Proč mi  nikdo nikdy nic  nevysvětlil ?

 Proč mi nebyla daň posečkána ? 

 Proč mi nebylo penále prominuto ?

 Proč mi bylo zamítnuto odvolání?

 Proč  byl obestaven můj účet ?“ chrlí  ze sebe a dívá se na právníka jak učedník na Spasitele.

   „ Proč, proč, proč ….“  opakuje po něm nejprve klidně  ta  naše  „právnická štika“   a pak na něj najednou  strašlivě zařve : „ Vy se pořád  ptáte proč ? Tak já vám to řeknu, proč  :  PRO SLEPIČÍ KVOČ !  “

           Myslíte si, že následovaly stížnosti, vytýkací dopis,  kárné řízení  a veřejná ostuda ?  Omyl. Následovalo  ještě  pouhých pár chabých argumentů ze strany pana Zuřivého, pak uznání jeho dluhu,  potřásání rukou a odchod z úřadu.  

           Tam kde selhal erudovaný výklad kolegy – celorepublikově uznávané kapacity v oblasti vymáhání,   zvítězil titul JUDr. na celé čáře.

          Ptáte se,  proč jsem pro  něj šla, proč jsem o k jednání přivedla?   Sama už  přesně nevím, možná proto, aby dlužník viděl, že právník není lepší než můj  chytrý kolega, možná jsem chtěla právníka, který mi už  dlouho pil krev,  znemožnit…. Ničeho z toho jsem nedosáhla, takže proč?  „ Asi jen pro  slepičí kvoč, zdá se. 

 

 

Z připravované knihy Daně na příští rok. Nakladatelství  POINTA. 

Děkuji všem za příspěvek na vydání knihy : https://bit.ly/KupDane

 

Obrázek : AI