Některým ženám se líbí celý život urostlí blonďáci a nic se na tom nemění ani v osmdesáti. Jiné si v padesáti říkají: jak se mi ve dvaceti mohly tyhle typy líbit? A co teprve když přijde řeč na vousy. Vousáče nikdy, říkají ženy v mládí. A pak si nějakého klidně vezmou.

Šedesátiletá Marcela si nedávno vzala stejně starého Honzu. Pozoruhodné na jejich vztahu je to, že se znají od šesti let, tedy od první třídy základní školy, až do dospělosti bydleli ve stejném paneláku. Ale nikdy jeden druhého nepovažoval za atraktivního, prostě si jen říkali ahoj. Pak se řadu let neviděli, založili rodiny, odstěhovali se. Když jim bylo pětapadesát, náhodou se ocitli na stejné oslavě. Vzpomínali na dětství, velmi si rozuměli, dobře se pobavili. Týden poté Honza pozval Marcelu na pivo. Potvrdilo se, že je jim spolu dobře. Oba byli rozvedení, začali se vídat, vztah skončil svatbou. Co je na tom příběhu zvláštní?

„Honza se mi nikdy nelíbil. Prostě to byl typ, kterému jsem nevěnovala pozornost. Vždycky jsem chodila s kluky s tmavými hustými vlasy, on byl takový nevýrazný, hubený. Teď, když ho srovnávám s jinými muži v našem věku, vidím, že je fešák. Nepřibral, je vysoký, štíhlý, líbí se mi jeho styl oblečení, jeho brýle,“ vypráví Marcela.

„Neměl bych to říkat, ale já si Marcelky taky nikdy moc nevšímal. Líbily se mi úplně jiné holky. A teď mi připadá nejkrásnější ze všech ženských, co znám,“ dodává Honza.

Existuje několik studií a výzkumů, podle nichž se s věkem výrazně mění to, co považujeme na opačném pohlaví za přitažlivé a atraktivní.

Psychologové tvrdí, že se s věkem mění strategie žen při hledání partnera.

„Po skončení reprodukční fáze se pozornost přesouvá od hledání geneticky kvalitního partnera s důrazem na stabilitu, spolupráci a dlouhodobé vztahy. To se odráží v preferencích. Místo výrazně maskulinních rysů mohou být atraktivnější jemnější znaky nebo celkový dojem spolehlivosti,“ říká Lucie Slováčková, odbornice na zdravou sexualitu a mezilidské vztahy ze společnosti Růžový slon. Vnímání atraktivity není neměnné, vyvíjí se. „Zatímco v mladším věku mohou ženy více hledat znaky dobrých genů, později se preference posouvají směrem k vlastnostem, které naznačují stabilitu, zkušenost, sociální zralost. Jedním z překvapivých symbolů tohoto posunu jsou vousy,“ uvádí Lucie Slováčková.

Z různých studií zabývajících se hodnocením atraktivity vyplynulo, že zatímco mladé ženy často říkají, že se jim vousatí muži nelíbí,  s přibývajícím věkem se postoj obrací a starší ženy přisuzují mužům s plnovousem či strništěm větší atraktivitu. „Vousy mohou signalizovat spíše zralost, status a stabilitu než jen fyzickou sílu. Mladší ženy mohou být naopak opatrnější, protože vousy částečně zakrývají rysy obličeje, které využívají při hodnocení partnera,“ vysvětluje Lucie Slováčková.

Podobně se s věkem mění vnímání svalů. Mladší ženy uvádějí, že jsou pro ně důležité, považují je za znak zdraví, starší ženy je často spojují s agresivitou, s potenciální hrozbou.

Co se však nemění ani s věkem, je fakt, že se ženám líbí muži, kteří je dokážou rozesmát. Takoví, kteří mají smysl pro humor. V tom se shodují třicátnice i šedesátnice.

Před časem na toto téma proběhl velký výzkum, na kterém spolupracovali psychologové ze Spojených států, Austrálie a Mexika. Více než tisícovce párů předložili seznam šesti věcí, z nichž měli zaškrtnout ty, které považují ve vztahu za nejvíc důležité, zda je preferují u sebe nebo u partnera. Měli na výběr bohatství, krásu, ambice, smysl pro humor, inteligenci a laskavost. Ukázalo se, že muži chtějí, aby partnerka byla krásná, ale oni by si přáli mít především smysl pro humor a bohatství. A klaplo to, protože ženy nejčastěji odpovídaly, že by chtěly být krásné a jejich muži by měli být vtipní a bohatí.

Hlavní otázka ovšem zůstává nezodpovězena. Co je to vlastně krása? A co je smysl pro humor? A co bohatství? Někomu se líbí plnoštíhlá bruneta, někomu hubená blondýna. Někdo se směje vtipu, který druhý nepochopí. A někdo je spokojen, když má byt, chatu a dovolenou v Beskydech, zatímco někdo není spokojen v luxusní vile na soukromém ostrově v Tichomoří.

Takže vlastně nikdo neví, kdo se mu nakonec v životě může připlést do cesty a bude mu připadat absolutně úžasný. Klidně to může být kluk z vedlejšího domu, který dříve vypadal jako nenápadný ňouma. Nebo paní z vedlejší kanceláře, která působila nepřístupně, nafoukaně a nosila příšernou trvalou.

Vratislava Hofmanová, redakce